Václav Neumann
Václav Neumann (1920–1995), přední český dirigent, nezapomenutelný charismatický šéf České filharmonie, pořídil pro vydavatelství Supraphon doposud největší zvukový archiv, jaký kdy u nás umělec vytvořil bez ohledu na svou profesi. Obsahuje v prvé řadě komplety i jednotlivé nahrávky nejzávažnějších děl, mnohdy oceněné nejprestižnějšími světovými cenami, ale nalezneme v něm i robné skladby všeobecně populárního charakteru. Toto album nabízí velký výběr nahrávek, které Václav Neumann pořídil v období, než nastoupil do funkce šéfa České filharmonie. Až na menší výjimky jsou zde obsaženy všechny – mnohé se pyšní nemalou historickou hodnotou. Řada z nich se na kompaktním disku objevuje vůbec poprvé.
Na rozdíl od mnoha slavných šéfů měl Václav Neumann při svém nástupu na šéfovský filharmonický post za sebou už velmi zajímavou a bohatou uměleckou minulost a byl u nás i ve světě považován za osobnost s mezinárodním renomé. Začínal jako houslista (na Pražské konzervatoři byl žákem Josefa Micky) a zároveň studoval i dirigování (u Pavla Dědečka a Metoda Doležila). V době studií inicioval vznik našeho legendárního Smetanova kvarteta. V postupně vznikajícím souboru působil nejprve jako primárius, později jako violista. Po válce se stal violistou České filharmonie, jejímž šéfem byl v letech 1942–48 Rafael Kubelík. Neumannovou snahou však bylo věnovat se dirigentské profesi. První zkušenosti dirigentské už měl za sebou, a to nejen pohledem orchestrálního hráče, ale i vlastní praxí u amatérských orchestrů. Definitivně se pro ni rozhodl v roce 1947, tehdy opustil Smetanovo kvarteto. Závažným okamžikem pro jeho budoucí dirigentskou dráhu se stal záskok za náhle onemocnělého Rafaela Kubelíka v březnu roku 1948. Když v témže roce šéfdirigent Rafael Kubelík emigroval, převzal většinu jeho plánovaných koncertů v Praze a na mnoha místech republiky. Vedl zájezd České filharmonie do Německé demokratické republiky, v roce 1949 zahajoval Smetanovou Mou vlastí mezinárodní hudební festival Pražské jaro. K vedení renomovaného symfonického tělesa mu však přece jen chyběl dostatek zkušeností, a tak po roce své místo v čele České filharmonie opustil. Od roku 1951 stál tři roky v čele Plzeňského rozhlasového orchestru (dnešní Plzeňská filharmonie) a v roce 1954 se stal dirigentem Symfonického orchestru kraje Brněnského, který se o dva roky později spojil se Symfonickým orchestrem brněnského rozhlasu a vytvořil Státní filharmonii Brno. To však již Václav Neumann odešel do Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a poprvé hostuje v berlínské Komické opeře. V roce 1957 se stává jejím šéfdirigentem.