Josef Suk

Se jménem Josefa Suka (8. srpna 1929 – 7. července 2011) je spojena vývojová linie českého interpretačního umění posledních padesáti let. Rozvinul odkaz svých vynikajících učitelů, zejména pak Jaroslava Kociana i svého děda, skladatele Josefa Suka, který byl dlouholetým členem proslulého Českého kvarteta.

Od počátku svou sólistickou kariéru spojoval se zájmem o komorní hru, krátce jako primárius Pražského kvarteta (1950 – 2), dlouhá léta pak v Sukově triu, které založil roku 1951. Roku 1961 byl jmenovám sólistou České filharmonie. Zvláštní náklonnost má vůči dalšímu nástroji z rodiny smyčců – viole, na kterou hrával jeho praděd Antonín Dvořák. Od roku 1981 se stal uměleckým vedoucím a dirigentem Sukova komorního orchestru.

V průběhu své dráhy natočil snímky pro domácí gramofonové firmy Supraphon, Panton, Lotos i pro firmy světové jako jsou Decca, EMI, Erato, Columbia, Agricola, Koch, Nippon. Jeho snímky získaly řadu cen, například šestkrát pařížskou cenu Grand Prix du disque de l’Academie Charles Cros, roku 1972 Edisonovu cenu v Holandsku, roku 1974 cenu Mozartovy společnosti ve Vídni Wiener Flötenuhr a další.

Stal se držitelem Zlaté desky Columbie z roku 1977, Zlaté desky Supraphonu 1986 a v roce 1999 získal platinovou desku Supraphonu za 1 112 000 prodaných nosičů.

Byl pedagogem houslové hry na vídeňské Hochschule für Musik und darstellende Kunst, členem porot mezinárodních soutěží. Působil také v nadaci Dvořákova nadace pro mladé interprety Praha. Stal se i prezidentem a předsedou umělecké rady Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro.

Za své vynikající a dlouhodobé umělecké působení a šíření slávy české hudby doma i v zahraničí obdržel řadu vyznamenání: Státní vyznamenání České republiky – Medaili za zásluhy 1. stupně (1999), Světovou cenu Antonína Dvořáka udělenou Masarykovou akademií umění (2001), nejvyšší francouzský řád – Rytíř čestné legie (2002) a čestný doktorát Akademie múzických umění v Praze (2003).