Komentář Vladimíra Hanzela k původnímu EP albu 81 0352-7 311 "Rock debut č. 3 Betula pendula" vydanému v roce 1988 v Pantonu a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
Rocková hudba není pouze záležitostí nástroj a aparatur nebo mechanickým spojením hudby a slova, nýbrž vnějším projevem specifické společenské subkultury s vlastní filozofií a estetikou, transformací životního názoru a pocitu tvůrců, vyrůstajících z relativně dlouhodobě existujícího rockového podhoubí. U nás bylo od 60. let výhradní doménou největších měst. Psal-li někdo o rockové kapele z Dolní Lhoty, Opolan nebo Ostrova nad Ohří, znělo to vždy jako vtipný citát z klasické povídky Šimka a Grossmanna. Avšak časy se mění: ve druhé polovině 80. let prolomilo rockovou hegemonii metropolí Valašské Meziříčí (a blízký Vsetín), kde zdánlivě přes noc vyrostlo několik svérázných skupin - Betula pendula, Ciment, Mňága a Žďorp, Rytmická mládež, Velký Plytkoš. Nezbytné rockové zázemí najdeme v již 16 let působícím M-klubu s pravidelnými Rockovými pódii, Valašskými špalíčky a dalšími akcemi, které mapují nejpřínosnější část naší současné hudby s důrazem na amatérskou tvorbu. V posledních letech ji stále víc konfrontují se sílící místní scénou. Takto vznikla unikátní živná půda pro podchycení, tříbení a růst domácích talentů. Jejich kvalitativní vzestup není pochopitelně záležitostí jedné nebo dvou sezón, ale výsledkem mnohaleté mravenčí práce a citlivého hledačství dramaturga Karla Prokeše. Z bohaté úrody valašského M-klubu nyní držíme v ruce pevné ovoce, EP desku skupiny Betula pendula (botanicky "bříza bělokorá"). Osou skupiny je skladatel, multiinstrumentalista a zpěvák Jan Šoltis a básnířka Hanka Kocourková. Před založením Betuly v roce 1985 hrál Šoltis na basovou kytaru v postpunkové kapela Tacet. Betula působila zpočátku (již klávesovým hráčem Vladimírem Kudělkou) na zábavách, jednu sezóna doprovázela inscenace divadélka Schod (rovněž M-klub); poté přešla na ryze koncertní činnost. Současná tvář a obsazení vykrystalizovaly během roku 1987, kdy střídající bubeníky (naposled zaskakovala "mlátička" Cimentu Zbyněk Štěpánský) nahradil automat.
Písně Betuly penduly jsou zvláštní jako její zvukomalebné jméno. Stojí stranou honby za nejmódnějšími trendy a zvuky, vzpírají se zařazení do běžných žánrových škatulek a přitom předkládají jejich svéráznou syntézu. Týká se to i textů: odrážejí pevný lidský postoj autorské dvojice, zůstávají jakoby mimo čas a místo. Ukázkou nejstarší tvorby je Teoréma, inspirovaná stejnojmenným Pasolliniho filmem; nejnovějším dílkem v průřezové kolekci je Cesta. Rockově hřmotným protějškem křehkého Návratu (vítězné písně autorské soutěže Rockfestu '87) je skladba Tygr. Hudba skupiny se nejlépe vnímá v klidu a soustředění. Zkusme tedy na necelou čtvrthodinku odložit každodenní nervozitu a věčný shon, pohodlně usedněme a zaposlouchejme se do zhudebněných veršů Angličana Williama Blakea (1757-1827) a Valašky Hanky Kocourkové (nar. 1950), do čtyř neobvyklých písní Betula penduly z Valašského Meziříčí.