Antonín Dvořák, různí interpreti
Dvořák: Scény z oper
Upozornění: Zvýrazněny jsou skladby, na kterých se podílel umělec Daniela Šounová-Brouková. ×
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře Jiřího Pávka k původnímu LP albu 1118 2536 "Antonín Dvořák Scény z oper" vydanému Supraphonem v roce 1980 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
...ANTONÍN DVOŘÁK (1841-1904) je v operní oblasti do jisté míry případem sui generis. Geniální, invenčně přebohatý symfonik a skladatel tvorby symfonicko-oratorní, komorní i písňové, neměl vyhraněné dispozice pro hudební drama, vytvářené vnitřním napětím situací a střetů, psychologickými hlubinami a strmými výškami a koncizní dramatickou stavbou. Opojný melodik a podstatou své osobnosti kvietista spíše řadil za sebou ve svých operách krásné, často líbezné scény, vedené rukou zkušeného mistra atmosféry, nálady i citově vroucího vyznavače života. Charakteristickým rysem Dvořákových oper je vedle bohaté melodické invence zpěvnost vokálních partů, skvěle koncipované ansámbly (žínky v Rusalce!), mohutné scény sborové, efektní čísla baletní a v neposlední řadě barevná, strhující instrumentace neomylného symfonika. ...Pestré osudy, ve svém celkovém vyznění nikoly jednoznačně pro autora příznivé, měl Dimitrij, kterého Dvořák komponoval v tzv. slovanském období své tvorby...pomýšlel svým způsobem na protiváhu Smetanovy Libuše, zejména koncipováním velkých operních scén i volbou námětu s oslavou ruského lidu. Přestože byl Dimitrij silně prosazován Riegrem a dostal se - bez Dvořákova přičinění - i do ohně smetanovských bojů, nestal se trvalou součástí repertoáru...Čas od času se však přece na naše jeviště vrátí a objeví se i v cizině a některé árie a scény žijí na nahrávkách. V pořadí další čtyři opery A.Dvořáka znamenají vyvrcholení jeho operních snah. Jakobín (1888) se stal trvalou součástí repertoáru našich divadel a byl uveden i v zahraničí. Je to dílo drahé českému posluchači jak svým námětem o jiráskovsky laděném učiteli a regenschorim Bendovi, tak vroucným vyznáním české písni i ušlechtilou glorifikací etické síly otcovské a synovské lásky. ...Oblíbeností se Jakobín přibližuje nejpopulárnější Dvořákově opeře Rusalce...Rusalka náleží od své premiéry 31.3.1901 pod Karlem Kovařovicem vedle Prodané nevěsty a Hubičky k nejoblíbenějším českým operám vůbec. V hudebním přepisu myšlenkově hlubokého básnického libreta Jaroslava Kvapila se skladatel vyhnul nebezpečí dekadence, typické pro přelom století a dal pohádkovému podobenství o očistné, ale smrtící síle důvěřivé lásky pohádkové bytosti k chybujícímu člověku ryze český rámec i smírnou katarzi, která nezraňuje, ale konejší srdce. Ještě před Rusalkou napsal Dvořák pohádkovou operu Čert a Káča (poprvé v r. 1989), dílo opět velmi šťastně uchopené, vyznačující se bohatou invencí, humornými scénami pekla i kontrastem lidového prostředí k zámecké atmosféře feudální kněžny. Dvořákův operní epilog, Armida na text. J. Vrchlického (prem. v r. 1904), zůstal ve stínu jeho vrcholných děl, na scéně se objevuje sporadicky a ani skvělé nastudování V. Talicha jej nevzkřísilo k trvalejšímu životu.
Náš výběr árií a scén z Dvořákových oper se nemohl a ani nechtěl vyhnout některým velmi populárním číslům, ale přináší i ukázky z Dvořákových oper, jež na scéně vídáme zřídka. Pěvecké obsazení je pak zárukou vysoké interpretační kvality desky. A tak přináší tento citlivě sestavený dvořákovský operní výběr nejen pohled do tvůrčí dílny velikána české i světové hudby, ale i přesvědčivý doklad o dobré úrovni českého operního pěvectví.
Diskuze k albu