Různí interpreti
Nautilus Zdeňka Rytíře
Podobné tituly
Informace o albu
Zdeněk Rytíř (* 11. 4. 1944 - † 1. 10. 2013)
Kompilace "Nautilus Zdeňka Rytíře" vyšla k jeho šedesátým narozeninám v roce 2004. Přinesla tehdy ve výběru hudebního publicisty Jiřího Černého 37 skvělých nahrávek vynikajícího textaře..
Publicista v zasvěceném sleeve-note zmiňuje, že Zdeněk Rytíř napsal spoustu hitů, z nichž pro jubilejní dvojdisk vybral ty nejsilnější.
Ve výběru tak defilují Lenka Filipová, Hana Hegerová, Marta Kubišová, Yvonne Přenosilová, Helena Vondráčková, Václav Neckář, Michal Tučný,
Pavel Bobek, Petr Spálený a Petr Kalandra, Olympic či Golden Kids. "Nautilus Zdeňka Rytíře" doprovází skvostný obal Tomáše Bíma.
Pro digitální prodej jsme Nautilus dlouho nemohli uvolnit vzhledem k řadě neautorizovaných nahrávek - bohužel ani nyní nelze nabídnout všechny písně, např. převzatou skladbu
Měšťácký blues (Bourgeois Blues) vzhledem k zákazu českého textu originálním vydavatelem.
Vzhledem k smutné zprávě - Zdeněk Rytíř zemřel - přinášíme maximum možného...
"O Zdeňkovi Rytířovi se neříkává, že je básník. (Třebaže báseň měl už v proslulém sborníku Divoké víno, č. 1/1965.) Měl pověst vynikajícího, leč poněkud liknavého textaře, nezřídka dodávajícího zbytek textu až přímo do nahrávacího studia. (Nicméně na deskách dosud už vyšlo zhruba 850 jeho textů.) V kavárnách dělá dojem pražského sžíravého ironika. (I když se 11. dubna 1944 narodil a dětství prožil v Táboře.)
Napsal spoustu hitů, z nichž jsem pro jeho jubilejní dvojdisk vybral jen pár, protože jiné Rytířovy texty považuji - s právem na omyl - za silnější. Vymyslel verše stavebně neobyčejně složité a přesné, v čele s nedostižně přerýmovaným a myšlenkově věrným převodem Cohenovy písně Suzanne. A napadly ho i písničky tak syrové a bezprostředně účinné, že se zpívají po hospodách, aniž by kdy vyšly na desce (Hořčák a rum), že s nimi amatéři bojovali o angažmá v Semaforu (Noční blues; ve Formanově dokumentárním filmu Konkurs) a profesionálům se některé obraty podvědomě dostaly do textů. Třeba Ivan Wünsch dlouho netušil, že ve svém Špejchar blues má i starší verše z Rytířova blues Někdy se jdu opít.
Rytíř nezapře generaci dorostlou v nadějných šedesátých letech. Během fakultní vojenské přípravky spolutrpěl s budoucím překladatelem Zdeňkem Hronem a historikem umění Josefem Kroutvorem, při angličtině (kterou nedostudoval stejně jako japonštinu) seděl v lavici s básníkem Pavlem Šrutem.
Pro překládání a vůbec pochopení anglosaského rocku a folku měl Rytíř ovšem předpoklady i jako baskytarista prošlý řadou bigbeatových skupin až po známé Mefisto. Beatles, Rolling Stones, Small Faces, Bee Gees, Dylan, Donovan, Cohen, Jansch - těm a mnoha jiným do Česka pomohly Rytířovy verze. Když k tomu přidal i svou ctižádost a schopnost organizátorskou a dramaturgickou, vzniklo trio Golden Kids, Kubišová, Vondráčková a Neckář. Trvalo, bohužel, jen od 1. listopadu 1968 do administrativního normalizačního zákazu 3. února 1970.
Sám rozjetý a hnaný vpřed i svým citem pro originální osobnosti, pokoušel se - vedle prací "na objednávku" dosavadních hvězd - popohnat vpřed i Lenku Filipovou, Jindru Malíka, Petra Hejduka a jeho Balet, Petra Spáleného a Michala Tučného, jehož svlékl z uniformy legračního tlouštíka, protože v něm viděl nejlepšího countryového zpěváka. Ve vlastním nahrávacím studiu v Řevnicích se Zdeněk Rytíř stále snažil dodělávat každou nahrávku až do tečky podle svých představ.
Co mu vyšlo a co ne, rozsoudí jednak čas, jednak každý posluchač sám za sebe. Mně by bez Rytířových textů chybělo v české hudbě mnoho." (sleeve note Jiří Černý, 2004)
Diskuze k albu