Michal Tučný
Michal Tučný (11. ledna 1947, Praha – 10. března 1995, Praha) byl český zpěvák, hudebník a textař, označovaný za krále české country. Svým civilním projevem, výrazným barytonem a schopností převést americkou country do českých příběhů dokázal oslovit nejširší publikum – od táboráků a Porty po televizi a velká pódia. Jeho písně se staly evergreenem a dodnes tvoří základ českého country repertoáru
První úspěchy: Porta 1967, Rangers a Rivals
Na scéně country music se poprvé výrazně objevil v roce 1967 na historicky prvním ročníku festivalu Porta, kde jako host skupiny Rangers zazpíval Johnnyho Hortona („Whispering Pines“) – a společně zvítězili v sekci „country & western“. Spolupráce s Rangers trvala jen několik měsíců; na druhém ročníku Porty se Tučný už objevil se svou novou skupinou Rivals, stále převážně v angličtině.
Greenhorns / Zelenáči: přechod ke češtině a první série hitů
Zlom nastal počátkem roku 1969, kdy se Tučný setkal s Janem Vyčítalem a stal se sólistou Greenhorns (za normalizace Zelenáči). Vyčítal Tučného přesvědčil ke zpívání v češtině a zásoboval ho kvalitními texty na americké country klasiky – díky tomu vznikla série raných hitů, která Tučného definitivně proslavila:
„Blues Folsomské věznice“, „Rovnou, tady rovnou“, „El Paso“ (duet s Tomášem Linkou), „Vlak v 0.05“ (často uváděno i jako „Vlak v 0,5“), „Blízko Little Big Hornu“, „Červená řeka“ aj. Kapela začala pravidelně vystupovat v televizi a Tučný se stal jedním z nejznámějších hlasů domácí populární hudby.
Odchod z Greenhorns, Novoty, Fešáci: další vlna popularity
Stylová orientace Greenhorns k tradičnímu country/bluegrassu byla Tučnému postupně „těsnější“. Rozpory s Janem Vyčítalem vyvrcholily v roce 1974 jeho odchodem ze skupiny; společně s ním odešel Tomáš Linka a kapelní speaker Petr Novotný. S Novotným vytvořil Tučný koncipovaný jevištní pořad zpěvu a mluveného slova (Novoty), po neúspěšném pokusu o první Tučňáky pak vstoupil ke skupině Fešáci. U Fešáků se objevila další vlna velkých hitů:
„Já tajně cvičím“, „Prodavač“, „Dávej vinu dálkám“, „Sundej z hodin závaží“.
Sólová dráha, Tučňáci a vrchol tvorby (1980s)
Spolupráci s Fešáky Tučný ukončil roku 1980 a po krátké pauze se objevil s vlastní skupinou Tučňáci a zcela novým repertoárem. První sólové album „Poslední kovboj“ přineslo kromě titulní písně i hity „Báječná ženská“, „Modrá z džín“ a „Koukám, jak celá země vstává“. Za úspěchem alba stála vedle Tučného interpretace také spolupráce s textařem Zdeňkem Rytířem, která pokračovala i v dalších letech.
V roce 1983 vznikla spolupráce s americkou zpěvačkou Rattlesnake Annie (album „Anka Chřestýš / Poslední kovboj“, v různých reedčních variantách), která mimo jiné obsahovala „Pověste ho vejš“ a „Tam u nebeských bran“ – skladby, jež se staly symbolem Tučného „velké“ éry Tučňáků.
Koncerty, média a vztah k publiku
Tučný byl vyhledávaným koncertním interpretem – od Porty a festivalů po samostatná turné. Objevoval se v televizních estrádách (např. Televarieté) a měl vlastní pořady v Českém rozhlase (např. „Country Club Michala Tučného“). Jeho vystoupení byla pověstná přátelskou atmosférou a bezprostředním kontaktem s publikem. [\[csfd.cz\]](https://www.csfd.cz/…y/biografie/)
80. léta: zdravotní potíže, rozpouštění Tučňáků, další spolupráce
Už koncem 80. let měl Tučný značné zdravotní potíže, které jej často odvolávaly z koncertů a nahrávání; to bylo jedním z důvodů rozpuštění Tučňáků. Poté spolupracoval s amatérskými a poloprofesionálními soubory – mimo jiné s jihočeským Weekendem a Pavlínou Jíšovou. V roce 1994 se rozhodl znovu pro spolupráci se stálou kapelou (President), kterou pro něj sestavoval bývalý sólový kytarista Tučňáků Medard Konopík; k rozsáhlejší spolupráci už nedošlo.
Odchod a odkaz
10. března 1995 Michal Tučný podlehl zákeřné nemoci (onkologické onemocnění, uváděna rakovina jater/kolon – prameny se liší) a zemřel ve věku 48 let. Pochován je v Hošticích na Strakonicku, kde se od konce 90. let koná festival Stodola Michala Tučného. V jeho osobě odešel nezapomenutelný král české country, který dokázal proměnit prakticky každou píseň v evergreen a přivést pojem „country music“ k nejširšímu okruhu posluchačů. Síla jeho interpretace nebyla v „efektu“ hlasu, ale v upřímnosti – zpíval srdcem.