Felix Holzmann

(8. 7. 1921, Teplice – 13. 9. 2002, Chemnitz, Německo)

Svou divadelní kariéru začínal jako ochotník, divadelním hercem v pravém slova smyslu se však nestal. Již v počátcích 50. let vystupoval totiž v estrádách jako komik. Jeho vystoupení mělo ustálený charakter dialogu ve scénce se svým druhem. Vytvořil typ natvrdlého chlapíka, kterému všechno dochází nezvykle dlouho, se zvláštním tázavým zpěvavým protahováním koncovek. Přiboudlost postavě nebrání v tom, aby se vyjadřovala ke všem jevům ze svého okolí, ba právě naopak, nejraději se vyjadřuje právě k věcem, kterým vůbec nerozumí. Partnery v jeho vystoupeních mu byli František Budín (v civilu zaměstnanec ČSD), Lubomír Lipský, Milan Neděla, Miloslav Šimek, Jan Borovička, ale i Karel Gott a Iva Janžurová. Od konce 60. let žil a působil v Německu, kde se seznámil se svou druhou ženou Barbel, zpěvačkou a konferenciérkou. S ní vytvořil partnerskou dvojici i na jevišti. Scénky Felixe Holzmanna patří ke zlatému fondu archivu Supraphonu. Jeho humor, založený nikoliv na akci, ale především na směšném dialogu, je ideálním dílem pro zvukový záznam. Za album 10× Felix Holzmann obdržel těsně před svou smrtí platinovou desku Supraphonu. Toto ocenění upozornilo znovu na obrovskou oblíbenost tohoto lidového komika, jehož popularita přerostla i rámec republiky.