Různí interpreti
Hity Jaromíra Klempíře
Podobné tituly
Informace o albu
Komentář k původnímu albu 0 23 0416 vydaného Supraphonem v roce 1968:
Deset písniček, sedm zpěváků, tři textaři, ale jen jeden jediný skladatel - Jaromír Klempíř. Když se v roce 1966 objevil u zrodu divadla Apollo, bylo od začátku jasné, že se stane významnou autorskou oporou souboru. Cesta k tomu však nebyla přímočará. K hudbě se dostal Jaromír Klempíř oklikou přes staršího bratra, který je dnes členem Karlovarského symfonického orchestru, kde hraje na flétnu. Pro něho totiž rodiče původně koupili klavír. A tak i Mirka začala vedle matematiky a fyziky přitahovat hudba. Lásku k ní mu vštěpoval učitel hudby prof. Pihrt z Pěveckého sboru pražských učitelů, později prof. Večtomová v hudební škole ve Voršilské ulici. Tady také začal komponovat. Po nesmělých skladatelských pokusech se dostavil i první úspěch: vyšly mu tiskem dvě sladbičky na slova básníka Františka Hrubína. To mu bylo 12 let. Ještě dlouho potom si však více všímal vážné hudby. Teprve na dvanáctiletce se začal seznamovat s taneční hudbou. Poslouchal stanici Luxemburg, do rukou se mu dostaly první desky ze Západu. Pokud nestačily, doplnily přehled magnetofonové nahrávky, získané od kamarádů. Po maturitě uvítala Jaromíra Klempíře konzervatoř se studiem skladby a hry na bicí nástroje.
Začal hrát na klavír se skupinou Pavla Sedláčka, potom s Olympikem. Později se stal klavíristou orchestru Apollo a s textařem Jiřím Štaidlem je tvůrcem repertoáru členů souboru, především Karla Gotta. S Apollem procestoval Jaromír Klempíř celou republiku, navštívil Belgii, Německou spolkovou republiku, východní i západní Berlín. Měsíc byl v Kanadě. A chystal se na dlouhodobý pobyt v Las Vegas. Jenže ošklivá autonehoda dva dny před odjezdem - přesně 25. června 1967 - udělala čáru přes rozpočet. Ještě do dneška se z těžkých zranění vzpamatovává. Přesto ho úraz neodradil od požitku z jízdy v autě. Vyrovnal se i s tím, že ztroskotal zájezd do Ameriky. "Viděl jsem v nemocnici tak hrozné osudy, že nejet do Ameriky není takové neštěstí. Tady jsem se naučil vážit si života. A pak, jak se říká, v nouzi poznáš přítele. O tom jsem se přesvědčil. Zkrátka, každé zlé je pro něco dobré."
Ani v době nemoci Jaromír Klempíř nezahálel. S textařem Pavlem Vrbou píše další písničky pro naše zpěváky, z nichž obdivuje Václava Neckáře a Helenu Vondráčkovou, Karla Gotta i Evu Pilarovou, Martu Kubišovou, Waldemara Matušku a ... Bylo by jich ještě mnohem víc. Všichni mu také zpívají jeho písničky: Drobný, Laufer, Hála, Filipovská, Přenosilová, Štědroň, Štědrý, také paní Hermanová. Moc by si přál, aby k nim přibyla i Eva Pilarová. Většinou už skládá s představou pro koho. A nikdy si nesedá ke klavíru s předsevzetím - tak, a teď napíšu písničku. Každá z jeho skladeb měla zatím nějakou historii. Třeba Láska až za hrob - nezaváděli mu dlouho telefon. Z radosti nad novým telefonem vzniklo Pouťové limbo. C'est la vie skládal v době, kdy umíral Klempířovic kocour. Někdo ho otrávil.
"Někdy mě písnička napadne celá, někdy jen motiv, jako třeba u melodie Proč ptáci zpívají. To jsem takhle jednou odpoledne seděl u piana, svítilo slunce a já se těšil do Kanady. Refrén jsem dodělal až po dvou měsících, to už jsem se vrátil ze špitálu a věděl jsem, že tu písnicku bude zpívat Karel Gott. Chtěl jsem, aby v ní mohl ukázat, co umí. V nemocnici jsem většinou složil smutné věci, někdy se mi ale povedla i věc veselejší. To záleželo na psychickém stavu. Poznal jsem, že ani tak nezáleží na fyzickém stavu jako na psychice, na tom, jaké má člověk pocity."
Téměř dvacet písniček Jaromíra Klempíře už vyšlo na gramofonových deskách. A nejen v Československu. Pro firmu Palette nazpíval belgický zpěvák Alain francouzsky skladbu C'est la vie pod názvem Prague, c'est joli, Karel Gott německy Pošli to dál na značce Polydor, na Electrole je s Jürgensem C'est la vie. V Londýně natočil anglicky opět Karel Gott dvě věci: Pošli to dál a Proč ptáci zpívají. Tahle posledně jmenovaná písnička přinesla svému autorovi i dva významné mezinárodní úspěchy. Ve Francii se moc líbila na festivalu Midem v Cannes. Pak o její účasti v karlovarské mezinárodní přehlídce o Zlatý klíč rozhodli svými hlasy přímo diváci v malé televizní anketě. Zlatý klíč, první cena IV. ročníku mezinárodní televizní soutěže populárních písní, zůstal v Československu. V rukou skladatele Jaromíra Klempíře, textaře Jiřího Štaidla a interpreta Karla Gotta, pro kterého vznikl i Večerní chorál.
Melodii Pošli to dál komponoval Jaromír Klempíř zcela záměrně jako protestní píseň. Chtěl alespoň hudbou vyjádřit, že se kolem nás děje mnoho zlého, proti čemu může člověk bojovat vlastně právě jen písní. Skladbu poslal do soutěže prvního ročníku Bratislavské lyry 1966. Protože její ráz poněkud vybočoval ze základního rámce soutěže, získala přes svou pozoruhodnou úroveň od nedůvěřivé poroty jen dva body. Podobného zaměření je i píseň Poutníče příští v podání Jiřího Štědroně. Na rozdíl od Pošli to dál je však laděna spíše baladicky, je založena především na textu. Přibližuje se baladám Boba Dylana. Jeden z nejlepších čs. zpěváků - Karel Hála, kterému však chybí dostatek původních písní, dostal příležitost v Klempířově Síti houpací, připomínající velkokapalovým doprovodem některé skladby Ray Charlese. Melodická Lipová alej s Helenou Vondráčkovou, i další "lidovka" Kam letí čáp, napsaná pro Pavlínu Filipovskou, jsou věci, odpovídající vkusu velkého posluchačského okruhu, bez rozdílu věku.
Nejnověji vzniklo v Klempřově dílně pro film Juraje Herze Kulhavý ďábel hned deset písní, z nichž jsou na této desce dvě: Píseň Kateřiny, kterou zpívá Marta Kubišová, komponovaná ve stylu třicátých let, a Sny tuctový, "šité na tělo" Václavu Neckářovi.
A teď už nezbývá než prozradit, že Jaromíru Klempířovi je teprve čtyřiadvacet let a hotových písniček, které zatím leží v šuplíku, je dost, stejně jako nových nápadů, jichž má plnou hlavu.
Jitka Švarcová
Diskuze k albu