Kapela se prezentuje jako sdruženi anonymních umělců balancujících na samotné hraně vkusu, ale to je jen falešná skromnost. Pravda, latinskoamerické rytmy na začátku desky možná trochu vyděsí, ale pak už jedeme z kopce:
realita v temných textech, monotónní rytmy dusajících bicích, sem tam zabučí klarinet, ozve se ponurý saxofon, orgie podladěných houslí, bzučící kytara, pulzující baskytara a hlas, který řeže. Tradice českého undergroundu není poskvrněna ba naopak! Tahle deska dokazuje, že kořeny českého podzemí jsou dostatečně pevné, aby mohly rodit další ovoce. Hudba Baletu v sobě obsahuje to, co Magor definoval jako jeden z výsostných znaků umění: vytváření neklidu. A samozřejmě, k undergroundu patřily vždycky i silné texty a ani Balet v tom není výjimkou: Měl by sis přibít nohy / ke kříži odpuštění, / u paty toho kříže / počkat si na zjevení (titulní Měl bys … ).
Případně, pokud se těšíte na Pátek, nejste sami: Poslední bučení táhne se / do dálky z jatek / Už je půl druhý / a hlavně je pátek // … // Z venku jsem v pořádku, / uvnitř však od krve celý, / už ať se při pátku / s kurvama o radost dělím. // V pondělí zasviští ocílka / po lesklém noži. / Zas budu palicí porážet / hovádka Boží.//
Prostě není nad to, když vás písnička pohladí po duši a tady jich je rovných dvanáct do tuctu.