V pořadí páté, již nečíslované, zato první zcela svobodné album

Dokončení nahrávání proběhlo v pražském studiu Mozarteum v pátek 17. listopadu roku 1989. Tedy jen kousek od Národní třídy, kde právě ten den studenti začali neozbrojenou revoluci proti pendrekové totalitě. Již předtím se však Vladimír Mišík a kapela ETC… dohodli, že v rozklíženém cenzurním dohledu prosadí co nejsyrovější podobu jejich muziky. Méně kláves a počítačů, částečný návrat k akustickému písničkářství, textová témata bez chomoutu dohlížitelů. Šance pro podílnictví maximálního počtu hudebníků kolem Vládi M., bez nichž by byla naše rocková sedmdesátá a osmdesátá léta mnohem pustější. Jednotlivé nástroje tak občas na střídačku obsluhuje až několik muzikantů s různými přístupy, ale vždy dokonalou kvalitou, viz basáci J. Veselý a V. Kulhánek či kytaristé V. Veselý, P. Skála, S. Kubeš nebo P. Pokorný. Zůstaly konstanty v podobě houslisty J. Hrubého, violoncellisty J. Nejezchleby, klávesáka P. Skoumala, textařů J. Dědečka, J. Buriana, V. Merty či P. Šruta, a především V. Mišíka v několika rolích. Přes mnoho domácích alb vydaných kolem roku 1990 se přehnala smršť dovozové muziky, ale 20 deka duše rozhodně vydrželo, a třeba Šmajdák a ploužáky, Sadem, lesem, parkem, Černá holka, Balada pivní nebo Životní režim rozšířily hitovou sbírku. Graficky se tato reedice vrátila k původní nezaměnitelně rukopisné podobě výtvarníka Karla Halouna. Po novém remasteringu ve studiu Sono na CD zůstaly také tři původně jako bonusy neuvedené písně.

Dohromady je to velmi vitální připomínka výborné muziky i skvělých časů změn.