V pořadí páté, již nečíslované, zato první zcela svobodné album

Dokončení nahrávání proběhlo v pražském studiu Mozarteum v pátek 17. listopadu roku 1989. Tedy jen kousek od Národní třídy, kde právě ten den studenti začali neozbrojenou revoluci proti pendrekové totalitě. Již předtím se však Vladimír Mišík a kapela ETC… dohodli, že v rozklíženém cenzurním dohledu prosadí co nejsyrovější podobu jejich muziky. Méně kláves a počítačů, částečný návrat k akustickému písničkářství, textová témata bez chomoutu dohlížitelů. Šance pro podílnictví maximálního počtu hudebníků kolem Vládi M., bez nichž by byla naše rocková sedmdesátá a osmdesátá léta mnohem pustější. Jednotlivé nástroje tak občas na střídačku obsluhuje až několik muzikantů s různými přístupy, ale vždy dokonalou kvalitou, viz basáci J. Veselý a V. Kulhánek či kytaristé V. Veselý, P. Skála, S. Kubeš nebo P. Pokorný. Zůstaly konstanty v podobě houslisty J. Hrubého, violoncellisty J. Nejezchleby, klávesáka P. Skoumala, textařů J. Dědečka, J. Buriana, V. Merty či P. Šruta, a především V. Mišíka v několika rolích. Přes mnoho domácích alb vydaných kolem roku 1990 se přehnala smršť dovozové muziky, ale 20 deka duše rozhodně vydrželo, a třeba Šmajdák a ploužáky, Sadem, lesem, parkem, Černá holka, Balada pivní nebo Životní režim rozšířily hitovou sbírku. Graficky se tato reedice vrátila k původní nezaměnitelně rukopisné podobě výtvarníka Karla Halouna.

Dohromady je to velmi vitální připomínka výborné muziky i skvělých časů změn.