Původní EP album 0 39 9829 "Verše Mariny Cvětajevové" vyšlo v Supraphonu v roce 1971 v rámci Klubu přátel poezie.
Básně Jak se vám žije s druhou?, Plavené dříví, Hodina duše, Až přijde den a Když se tak dívám recitují Dana Medřická a Jana Dítětová.

MARINA CVĚTAJEVOVÁ (8.10.1892-31.8.1941)
Pocházela z rodiny universitního profesora, moskevské, dobře situované rodiny - byla vzdělaná, jazykově vybavená, milovnice zápodoevropského umění; umění, ke kterému ji vedla její matka.
Ta však v jejích šestnácti letech umřela a Marina, která nic jiného neuměla (nestarala se o domácnost, neuměla vydělávat peníze, uměla jen psát poémy, vyšla jí první sbírka) se brzy vdala za Sergeje Jakovleviče Efrona – muže, který na trvalo poznamenal její život, spíše však v tom zlém než v dobrém.
Dva roky po svatbě Sergej narukoval do ruské armády na fronty první světové války, zatímco Marina živořila v bídě ve válečné Moskvě. Psala básně o bělogvardějcích, hrůzách nového komunistického režimu a o těžkých niterných pocitech. Netušila, že se její manžel v době říjnové revoluce na podzim 1917 přidal na stranu bělogvardějců, s nimiž prodělal všechny porážky a nakonec i evakuaci do Istanbulu. Marina dál živoří v Moskvě a stává se její básnickou hvězdou...Až v roce1922 dostává povolení emigrovat nejprve do Berlína a hned v témže roce do Prahy a jejího okolí, kde na tři roky zakotví s celou rodinou, i manželem, který však finančně nijak nepomáhá. Žijí ze stipendia, které jim stejně jako tisícům dalších Rusů poskytuje československá vláda. České tvůrčí období je nejvýznamnějším v životě Mariny Cvětajevové - napsala zde svá dvě klíčová díla, Poému hory a Poému konce (obě 1924), dnes považovaná za vrcholné práce ruské milostné poezie. V únoru 1925 se jim narodil syn Georgij a vzhledem k zhoršující se finanční situaci a pocitu, že nejsou ve zdejší kulturní komunitě příliš vítání, rozhodli se odejít do Francie, kde si slibovali vřelejší přijetí od tamní ruské komunity.
Dorazili tam v listopadu 1925, ale životní podmínky čtyřčlenné rodiny se postupně jen horšily, literární kritici tvorbu Cvětajevové nepřijali kladně, poslední kniha jí vyšla tiskem v roce 1928 a od doby psala jen "do šuplíku". Její život opět zkomplikovalo zjištění, že její manžel pracuje pro Stalinovu tajnou policii NKVD. Nikdo s ní nepromluví, nemá na jídlo ani na oblečení. V roce 1937 se vrací do SSSR dcera Ariadna pod slibem beztrestného návratu, za rok po ní i manžel. Po vypuknutí 2. světové války za nimi odjíždí i Cvětajevová se synem. Všechny sliby o možnosti nadále publikovat, o beztrestnosti aj. byly falešné - její dcera je v srpnu 1939 zatčena a ve vykonstruovaném procesu odsouzena za údajnou špionáž k 8 letům v gulagu, manžel je popraven ve vězení, syn později narukuje do Rudé armády a Marina nemá o svých blízkých jedinou informaci...v roce 1941 si bere život.
Syn Georgij umírá na frontě.

"Ať se v Evropě vrtne kamkoliv, jde to s ní z kopce....Emigrantka uvnitř emigrace. Narodila se do špatné doby..."
"Nešťastný život nechtěné nomádky, řeklo by se. Možná. ...ale verše, které Marina Cvětajevová napsala, přetrvají věky...."