Karlovarský symfonický orchestr, Radomil Eliška
Dvořák: Symfonie č. 5 F dur, V přírodě
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře PhDr. Zdeňka Pachovského k původnímu LP albu 1110 3654 „Antonín Dvořák Symfonie č. 5 F dur op. 76, V přírodě op. 91“ vydanému Supraphonem v roce 1985 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
SYMFONIE F DUR ANTONÍNA DVOŘÁKA (1841-1904) vznikla v roce 1875, kdy došlo k přelomu ve skladatelově životě i tvorbě. Na přímluvu Brahmsovu mu bylo uděleno státní stipendium a vydání „Moravských dvojzpěvů“ učinilo Dvořáka známým v evropském měřítku. Z dosud neznámého českého hudebníka se stává uznávaným skladatelem. Snad proto je hudba symfonie, v pořadí již páté, naplněna tak svěžím elánem. I když se v ní Dvořák opírá ještě o formální vzor Beethovenův a Schumannův, vypráví již o vlastním mládí, touhách, zápasech za splnění lidských i uměleckých ideálů. První věta obsahuje pastorální intonace, vyvažující celkový vzlet klidnou pohodou. Volná věta, zahájená violoncellovým tématem, plným cudné poezie, vyjadřuje pocit štěstí jakoby ostychem. Tlumená radost naplňuje i živé a hravé scherzo. Od bezstarostné nálady předcházejících vět se poněkud odchyluje finále. Ožívají v něm v náznaku vzpomínky na prožité osobní bolesti a umělecké boje, vyjádřené mírným patosem, který se však v závěru rozjasní úvodním pastorálním motivu monumentálním zvuku žesťů…
Pastorální intonace se v jiné podobě objevují také ve Dvořákově předehře „V PŘÍRODĚ“ z roku 1891 Je první z třídílného cyklu koncertních předeher „Příroda, život, Láska“, které stojí na pomezí skladatelových absolutních a programních forem, mezi symfoniemi a symfonickými básněmi. Jejich program načrtl Dvořák jen několika letmými poznámkami, vše ostatní svěřil v duchu Schumannova poetismu hudbě samé. Předehra „V přírodě“ je formálně samostatná a výrazově jednotná. Stavba díla směřuje od klidného idylického úvodu k jasnému a mocnému vrcholu a navrací se k tichému usmíření večerního soumraku s uplatněním jemné zvukomalby…
Současný snímek, který veřejnosti předkládáme, byl – ne náhodou – svěřen KAROVARSKÉMU SYMFONICKÉMU ORCHESTRU a dirigentu Radomilu Eliškovi. Uskutečnil se jako příspěvek orchestru Roku české hudby a vychází v době, kdy orchestr vzpomíná 150. výročí svého založení Josefem Labickým v roce 1835. Ze skromné dvaadvacetičlenné lázeňské kapely, ozvučující prameny, se vyvinulo v současné době největší symfonické těleso Západočeského kraje….
Diskuze k albu