Praha romantická a legendární v nahrávce Pražských symfoniků

Příběh Pražských symfoniků je bytostně spjatý s historií české metropole a otiskuje se to i do jejich repertoáru. Po úspěšné nahrávce Hudby pro Prahu 1968 Karla Husy (Supraphon 2021) přichází orchestr a jeho šéfdirigent s dalším albem věnovaným Praze. Dramaturgie je tentokrát zaostřená na konec 19. století, období, kdy český národ bojoval o svůj jazyk, kulturu a svébytnost v rámci Rakousko-uherské monarchie. Páteř alba tvoří Sukova monumentální symfonická báseň Praga postavená na husitském chorálu „Ktož jsú Boží bojovníci“, Vyšehrad ze Smetanova slavného cyklu Má vlast a do třetice jeden unikát: Pohádka o Šemíku, téměř neznámá symfonická báseň devatenáctiletého Otakara Ostrčila – zhudebněná pověst odehrávající se opět na Vyšehradě. A samozřejmě Antonín Dvořák. V málokterém svém díle je Dvořák tak explicitně vlastenecký jako v předehře Můj domov (mimochodem také dosti málo známé). Skladba je postavena na tématu zlidovělé písně Kde domov můj, jež se později stala českou národní hymnou. Dvořákova fanfára k Zemské výstavě v Praze je dalším unikátem tohoto alba. Po vřele přijaté nahrávce Slovanských tanců i tady Pražští symfonikové potvrzují, že český pozdně romantický repertoár je jejich rodným a nejpřirozenějším jazykem.