Zdenka Kareninová, Gita Abrahámová
Beethoven, Verdi, Smetana, Fibich, Wagner, Leoncavallo, Dvořák
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře Marie Lemariové k původnímu LP albu 8116 0315 "Zdenka Kareninová Beethoven-Verdi-Smetana-Fibich, Gita Abrahámová Wagner-Verdi-Leoncavallo-Dvořák" vydanému Pantonem v roce 1983 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
Už na gymnáziu ve studentské soutěži upoutala ZDENKA KARENINOVÁ – tenkrát ještě Haškovcová – pozornost zajímavou barvou hlasu, muzikálností i výrazovou hloubkou. Jemný dívčí hlas se během studia na konzervatoři u prof. Karenina a na AMU u prof. Budíkové rozvinul do dramatického mezzosopránu s velkým rozsahem. Přechod k dramatickému sopránu byl otázkou dalšího uměleckého a hlasového zrání, pěveckých zkušeností. Zdenka Kareninová je získala ve svém první angažmá v Českých Budějovicích, kde ještě zpívala mezzosopránové role. I v Brně ještě hostovala v roli Azuceny v Trubadúru. Potom však, už jako sólistka Janáčkovy opery, se orientovala na sopránový repertoár. Její hlas se tím nikterak nezměnil. Neztratil nic z vzácné tmavé barvy, zato získal možnosti k uplatnění takřka univerzálnímu. Předpoklad k němu vytvářela i herecká inteligence a tvárnost mladé pěvkyně i její zjev, v němž se majestátnost spojila s líbezným půvabem. Zdenka Kareninová zasáhla do všech, i zcela protichůdných oblastí operní tvorby. A těžko říci, do kterých výrazněji. Známý je její úspěch v mozartovských rolích, v Hraběnce ve Figarově svatbě a v dramatické koloraturní Donně Anně v Donu Giovannim, které nejednou zpívala pohostinsky v Národním divadle na historické mozartovské scéně Tylova divadla…Stejně bezpečně zvládla styl wagnerovský – nejen v Sentě v Bludném Holanďanu, ale i v Ortrudě v Lohengrinu – a italskou kantilénu v Aidě, Alžbětě v Donu Carlosu, v Tosce, Turandot, Santuzze. A další kontrasty: Leonora ve Fideliu – Marie v Bergově Vojckovi, Maršálka v Růžovém kavalíru R.Strausse. V jejím repertoáru nechybí ruská opera – Čajkovského Taťána se všemi psychologickými proměnami a Elisa v Pikové dámě. Jejímu slovanskému typu a hereckému naturelu je přirozeně blízká celá velká oblast české operní tvorby od Smetany (Andulka ve Dvou vdovách, Vendulka v Hubičce, Milada v Daliboru, Libuše i Krasava), Dvořáka (Cizí kněžna v Rusalce, Julie v Jakobínu, Marina v Dimitrii), Fibicha (Šárka), přes Janáčka (Káťa Kabanová) po E.F. Buriana (Maryša) a Pauera (Zuzana Vojířová)…Její písňový repertoár představuje průřez písňovou tvorbou českou i světovou od klasiky po současnost. Závažná je i její spolupráce s Českou filharmonií a s brněnskou Státní filharmonií, s níž zpívala i na zahraničním zájezdě. V cizině vystupovala ovšem mnohokrát i s Janáčkovou operou….
GITA ABRAHÁMOVÁ, sólistka Janáčkovy opery Státního divadla v Brně, se narodila na Slovensku…poprvé přišla do Brna v roce 1955, na JAMU ve třídě prof. Soběského dokončila studium zpěvu, začaté v Bratislavě na VŠMU...po absolutoriu se vrátila na Slovensko. Přijala angažmá ve St.divadle v Košicích, kde se její talent rozvinul na mnoha velkých rolích. Zároveň působila jako stálý host v Bratislavě. Pozoruhodnou šíři jejích pěveckých možností dokazuje výčet rolí, které vytvořila na scéně SND: dramatická Kaťuša v Cikkerově Vzkříšení a vedle ní koloraturní Norma, Abigail ve Verdiho Nabuccu, Leonora v Trubadúru. Leonora spolu se Santuzzou v Sedláku kavalíru byly jejími prvními zahraničními úspěchy při pohostinských vystoupeních v Rumunsku. V Maďarsku pak zpívala Abigail, v Polsku Toscu, V SSSR a NDR vystupovala na koncertech. Ale nejčastěji zpívala na nejrůznějších zahraničních scénách při zájezdech Janáčkovy opery, s níž spojila svůj umělecký osud v roce 1969. V repertoáru Gity Abrahámové je ze všech skladeb nejpočetněji zastoupený Verdi sedmi postavami: vedle výše jmenovaných Aidou, Amelií v Maškarním plesu, Leonorou v Síle osudu, Alžbětou v Donu Carlosu, paní Fordovou ve Falstaffu. Z italské opery se k nim řadí Pucciniho Tosca a Turandot. Nelze však hovořit o specializaci. Vedle Gluckovi Alcesty, Beethovenovy Leonory ve Fideliu, dvou postav wagnerovských Senty v Bludném Holanďanu a Venuše v Tannhӓuseru – je v jejím repertoáru bohatě zastoupena česká operní tvorba: ve Smetanových operách Mařenka, Vendulka, Milada a především vynikající Libuše, oceněná v roce 1975 Smetanovou medailí, Dvořákova Rusalka i Kostelnička v Její pastorkyni, Káťa Kabanová, Emilia Marty ve Věci Makropulos, a stejně jako Maryša E.F.Buriana a Katrena v Suchoňově Krútňavě. Ve všech těchto – jakkoli různorodých partiích se projevuje základní, typický rys umělecké osobnosti Gity Abrahámové: Vzácný dar intuitivně proniknout k jádru postavy a hlasem, pěveckým výrazem bezprostředně sdělovat její citový obsah a dramatický náboj. V tom tkví podstata niterné pravdivosti a přesvědčivosti jejího umění.
Diskuze k albu