Josef Blaha, Orchestr Gustava Broma
Mini Jazz Klub 03
Upozornění: Zvýrazněny jsou skladby, na kterých se podílel umělec Robert Politzer. ×
Podobné tituly
Speciální podstránky
Informace o albu
Z obalu původní EP desky (33 0388): Ten, kdo už alespoň deset let sleduje naše jazzové dění a přitom má rád velké kapely, zaznamenal jistě i nový směr, který tehdy nastoupil Gustav Brom. Bylo to postupné "střídání stráží", kdy na místa osvědčených hráčů přicházeli mladí, nepříliš zkušení hudebníci, odhodlaní k nevděčnému údělu - pracovat pro dobré jméno kapely na úkor vlastní popularity.
Do první mladé vlny patřili Josef Blaha, Imre Móži, Mojmír Bártek a Jan Formánek. Všichni prošli neúprosnou zkouškou času, a jak se ukázalo, všichni byli pro orchestr přínosem. Josef Blaha (1943-1973) dvojnásobným, neboť vedle rychle se rozvinuvších schopností hráčských, dokázal stejně prudce vyzrát i autorsky.
Až do svého vstupu na kroměřížskou konzervatoř toho Josef Blaha o hudbě nevěděl moc víc než ostatní vesničtí kluci. Chodil sice do hodin klavíru, muziku v rodině dělal ale spíš jeho starší bratr Oldřich. V rodném Osíčku ostatně mnoho příležitostí nebylo. Teprve v Kroměříži to všechno začalo: hra na hoboj, hodiny obligátního klavíru, varhan a bicích nástrojů, i první zkušenost s lehkou múzou - to když se s několika dalšími spolužáky (patřil k nim i Felix Slováček) staral o hudební doprovod v tanečních.
K trvalejšímu svazku s jazzovou a taneční hudbou došlo až během vojenské služby v orchestru Pavla Bayerleho. Zde má Josef Blaha poprvé možnost hrát s renomovanými pražskými hudebníky, především s bubeníkem Pavlem Staňkem, který později rovněž tragicky zahynul. Již tehdy píše svoje první partitury pro Gustava Broma.
Pro vojně nastoupil na čas jako první hobojista do gottwaldovské filharmonie, po odchodu Oldřicha Blahy z Bromova orchestru však usedá Josef na jeho židli ke klavíru (1965) a podle potřeby střídá i varhany a hoboj. Jeho sólistické způsobilosti jsme se chodili často obdivovat na jam sessions do legendárního brněnského jazzklubu Ornis. V době, kdy jiní klavíristé hráli s oblibou ? la Brubeck, Peterson, Garner či Evans, byl Josef Blaha svůj a to bylo obdivuhodné.
Tato deska připomíná víc druhou oblast jeho snah: být stejně původním skladatelem a aranžérem. V archívu brněnského rozhlasu figuruje Josef Blaha více než čtyřicetkrát jako autor a jeho aranžmá nelze vůbec spočítat.
Nebyl to vždy jen ryzí jazz, potřeby Bromova orchestru byly, jsou a budou mnohem širší. Tato skutečnost však nijak neusnadnila výběr jeho jazzových prací pro desku, kterou jste si koupili. Josef Blaha psal jen dobré věci a není dost dobře možné odhadnout, jak by se vyvíjel dál. Jisté je, že jeho neobyčejný talent a svědomitá práce, obojí ve vzácně vyváženém poměru, vydaly plody trvalé hodnoty a toto je jen jejich malá část. (Sleeve-note Jan Beránek, 1976)
Malované sáně (arr. Zdeněk Novák), nahráno v Brně 26. 11. 1971
Tabu (arr. Josef Blaha), nahráno v Brně 11. 4. 1972
Zub moudrosti (arr. Josef Blaha), nahráno v Brně 14. 10. 1970
Josef Blaha tragicky zahynul v pouhých třiceti letech při nehodě zájezdového autobusu Orchestru Gustava Broma u slovenských Ostratic.
Diskuze k albu