Původní LP album 0 12 2193 "Emil Pollert" byl přepis historických standard HMV, nahrávky vybral a sestavil Jiří Pávek.
Z komentáře Jiřího Pávka k původnímu LP albu, jež bylo vydáno v Supraphonu roce 1977 a nyní vychází poprvé digitálně:
EMIL POLLERT (*20. ledna 1877 – †23. října 1935) začal studovat zpěv u Fr. Pivody a vyškolil se pak důkladně u M.Wallersteina (učitele Karla Buriana). Příroda ho obdařila mohutným fondem velkého rozsahu a tak pečlivé studium a úporná práce na vlastním zdokonalení (která byla základní vlastností Pollertovou) mu umožnila brzy nastoupit profesionální pěveckou dráhu. Po krátkém působení v německé opeře v Olomouci si ho na doporučení dirigenta L.V.Čelanského poslechl Karel Kovařovic a od 1.7.1900 ho angažoval do Národního divadla. Poprvé uslyšelo pražské obecenstvo novou pěveckou naději v srpnu 1900 v roli Biterolfa v Tannhӓuseru a zde začíná obdivuhodná kariéra Emila Pollerta, charakterizovaná neúnavným uměleckým úsilím pronikat postupně do všech oblastí basového oboru, sžívat se a tvořivě domýšlet jednotlivé role domácího i světového repertoáru. Národnímu divadlu zůstal Pollert věrný po celý život a je jen málo umělců v historii opery naší prvé scény, kterým bylo Národní divadlo tak blízké a drahé a kteří tak významně spoluvytvářeli jeho profil. Stručný statistický výčet nás poučuje, že Emil Pollert vytvořil vcelku 221 postav v 5099 představeních. Emil Pollert byl považován především za buffo bas, ale zdaleka tomu tak není. Ke komickým rolím měl sice svým naturelem zvláště blízko a vytvořil tu vskutku objevné kreace (Kecal, Mumlal, Bonifác, Janek), ale hlasově byl předurčen k širokému rejstříku rolí různých slohových zaměření. Uchvacoval velkým fondem temné, krásné barvy a pádné jadrnosti, technicky skvěle ovládaným a dokonale vyrovnaným od znělých hloubek až do virtuózních výšek, v nichž si vždy zachoval své specifické basové zabarvení bez přesvědčení do barytonálního témbru. Pollert dokonale deklamoval a jeho kultura české řeči může být vzorem. A ruku v ruce s uměním pěveckým jde i herecké ztvárnění Pollertových postav. V ničem nebyl laciný, nic si neodpouštěl. Tvořil postavy z jejich nitra a psychologického základu a na rozdíl od svých předchůdců novými, moderními prostředky. Lze to nejlépe dokumentovat na jeho Kecalovi a Mumlalovi. Zakladatelským vkladem Pollertovým je skutečnost, že zbavil tyto role vnější, laciné, často obhroublé komiky a že jim dal jiný, vyšší řád komična. Pollertův Kecal byl komický právě vážností, s níž pojímal dohazovačské řemeslo; nadutost jeho purkrabího vyvolávala úsměv v konfrontaci s pravdivým pohledem prostých lidí na panského přisluhovače: Mumlalovo staromilství bylo směšné teprve v kontrastu s niterně vzníceným světem Anežky a emancipovanou vybraností Karoliny. Takto hluboce domýšlel Pollert své postavy a dával jim umělecký ponor v kontextu s dějovou koncepcí a dominantními postavami díla. Jeho jevištní akce vycházela z principu hereckého realismu s pečlivou drobnokresbou detailu, vedoucí někdy až k výrazové nadsázce, ale vždy v mezích vkusu…Český repertoár Pollertův se postupně rozšiřoval z rolí oper Smetanových, Dvořákových a Fibichových i Foerstrových (nezapomenutelný Shylock v Jessice) na díla nová, soudobá: byl prvním Čandálem v Ostrčilových Kunálových očích, jeho Fedor Karamazov z díla Jeremiášova byl přímo studií Dostojevského postavy, Šumař v Karlově Smrti kmotřičce se stal objevným vzorem pro další ztělesnění této postavy, zejména pro mistrovský výkon Hakenův. Nelze nevzpomenout jeho velkého umění v postavách světového repertoáru. Zde dovedl odlišit stylově tak rozdílné postavy jako Varlaama v Godunovi od Leporella (skvělá leporellovská řada Pollert – Zítek Berman!), Bartola od Falstaffa, Ochse od Becmessera, Figara od Rocca – všechny tyto a další postavy žily samostatným životem daným bohatými výrazovými a hereckými prostředky…Výběr z nahrávek Emila Pollerta přiblíží v roce 100. výročí pěvcova narození ctitelům opery jeho hlas i podání, za nímž vnímavý posluchač vycítí i velkou osobnost jevištní. Výběr je volen tak, aby ukázal Emila Pollerta v jeho nejvlastnějších zaměření: jako ryzího českého pěvce.