Z komentáře Jiřího Štilce k původnímu CD albu SU 0160-2 "Šostakovič Symfonie č. 13 Babi jar" vydanému Supraphonem v roce 1995, titulu již zmizelému z pultů "kamenných" obchodů" a proto nyní uvolněnému alespoň do obchodů digitálních:
Na konci roku 1962, přesně 18. prosince zazněla v atmosféře nervozity a zvědavého očekávání poprvé v Moskvě SYMFONIE č. XIII b moll DMITRIJE ŠOSTAKOVIČE (1906-1975) nahrávaná také podle rozsáhlé první části Babi jar. Po skončení tohoto vokálně symfonického díla inspirovaného verši Jevgenije Jevtušenka se Velkým sálem konzervatoře v Moskvě rozlehl nepřestávající potlesk. Lidé vstávali a plakali. Účinek symfonie pro bas, mužský sbor a orchestr byl stigmatizující a zároveň osvobozující. Dílo ukázalo až s krutou a nelítostnou pravdivostí nejbolavější místa tehdejší sovětské společnosti, obraz stalinismu bez jakýchkoli černobílých schémat, zjednodušení a příkras. V tomto smyslu - jako odvahu umělce vyslovit se otevřeně o tragických stránkách světa a doby - je nutno interpretovat mnohokrát citovaný výrok Šostakoviče o jeho symfonii: "Chtěl jsem vyjádřit téma, které se mne nejsilněji dotýká - téma občanské morálky."
Přestože Třináctá symfonie zobrazuje nepředstavitelně krutou skutečnost způsobem věrohodnějším a účinnějším než tisíce stran histografických nebo politologických traktátů a je tedy dokumentem SUI GENERIS (dokládá to i jeho osud - dílo bylo premiéře umlčováno), dokázal Šostakovič vytvořit umělecké poselství s katarzí a vírou v humanistické poslání člověka a jeho důstojnost, jež v podobě soucitu, vzdoru, ironického výsměchu a humoru nebo příkladem osobního heroismu vítězí nad silami zla...
Na konci dvacátého století, témě čtyřicet let od vzniku Třinácté jako by opět všechny problémy obsažené v díle narůstaly s větší silou a brutalitou: rasová, náboženská, národnostní a jiná intolerance, zvůle, manipulace, lidská bída, bolest a utrpení. Šostakovičovo humanistické poselství - zakotvené v ruské hudební tradici (užití sboru i sólisty evokuje pravoslavné obřady) - vrchol jeho symfonismu i jeden z vrcholů symfonické tvorby dvacátého století - se tak stává ještě naléhavější a aktuálnější.