Z komentáře Pavla Skály k původnímu LP albu 8110 0297 "Pavel Blatný Vrba, Václav Lídl III. Symfonie" vydanému v Pantonu v roce 1982 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
PAVEL BLATNÝ (1931) prošel zajímavým tvůrčím vývojem. S jeho jménem si posluchač vybaví nejdříve úspěšné snahy o spojení principů jazzové a tzv. vážné hudby, jež v autorově tvorbě dominovaly v 60. a 70. letech. Absolvent kompoziční třídy T. Schaefera a klavírní hry u V. Vaňury na brněnské konzervatoři (1950-1955), posluchač hudební vědy na brněnské univerzitě (1954-1958) a konečně žák Pavla Bořkovce, se uvedl ve druhé polovině 50. let dvěma Koncerty pro orchestr, Písněmi na lidové texty, Hudbou pro klavír a orchestr a Koncertem pro komorní orchestr.
První Blatného skladbou z oblasti tzv. Nové hudby byla Suita pro basklarinet a klavír (1960). Východisko z abstraktně konstruktivistických postupů první vlny Nové hudby a z její pozdější nahodilosti a kolážovitosti našel Blatný v příklonu k tzv. Třetímu proudu a dospěl k osobité syntéze Nové hudby s jazzem, ale také jazzu s folklórem či se staršími slohovými postupy vážné hudby. Na počátku 80. let se Blatný vrátil k těm pramenům hudebnosti, které v jeho tvorbě převládaly před rokem 1960, což neznamená, že by se vzdal zkušeností ze snah pozdějších. Lze říci, že tento "návrat" neobyčejně rozšířil autorův výrazový rejstřík a že dal impuls k nynější Blatného zralé tvůrčí etapě, charakterizované například symfonickou větou "Zvony", ale především trojici kantát na předlohy K.J.Erbena - "Vrba", "Polednice" a Štědrý den". VRBA, lidová balada na text K.J.Erbena pro sólový soprán a bas, recitátora, smíšený sbor a symfonický orchestr byla dokončena v roce 1980. Autora od mládí Erbenova Vrba ze sbírky Kytice přitahovala svojí magičností i stylem - jde v ní převážně o dialog ve stručných dvojverších, pravidelných a obsažných, přinášející poselství o dítěti jako smyslu života a o poslání jeho rodičů. Myšlenka zhudebnění Vrby zrála dlouho a předcházely mu úvahy o ztvárnění jejího námětu prostředky různých žánrů. Výsledkem je tvar tradiční kantáty, v níž je vedle sólistů (Žena a Muž) a sboru počítáno s recitátorem - vypravěčem, jemuž je svěřen především úvodní oznamovací text....
VÁCLAV LÍDL (1922)...v hudební teorii byl žákem M.Harašty, po osvobození absolvoval brněnskou konzervatoř v kompoziční třídě prof.J.Kvapila. Od svých třiceti let se věnuje skladbě jako svému povolání. Dosáhl významných úspěchů jako autor filmové hudby, ale od konce . let se začal stále výrazněji prosazovat díly, určenými koncertním pódiím. Lídl se zprvu přiklonil k tradici české hudby 20. století.., v dalším vývoji začíná využívat některé principy nových skladebních technik. Počínaje Smyčcovým kvartetem č. 3 (1969) vzniká řada závažných Lídlových opusů, do níž patří především kantáta "Hic homo sum" (1970) inspirovaná návštěvou Osvětimi a vokálně symfonická skladba "Tluče bubeníček" (1974) s ostrým protestem proti válkám a tragickému osudu hladovějících dětí v rozvojových zemích, ale i komorně laděná Symfonie č. 2 (1975) nebo komorní Suita rustica (1977).
SYMFONIE č. 3 (1979) se přiřazuje k dílům "Hic homo sum" a "Tluče bubeníček" svým humanistickým poselstvím. Autora tu inspiroval obdiv k vymoženostem techniky, ať je to "malý tranzistorový přijímač, tryskové letadlo, atomová elektrárna nebo další fantastické vynálezy", které autor považuje za moderní zázraky...2. věta je úvahou o možné ztrátě poezie uprostřed přetechnizovaného světa...Obavy ze zneužití vynálezů jsou námětem 3. věty...symfonie vrcholí monumentalizací hlavního tématu 1. věty, zde působícího jako "výraz přesvědčení, že lidstvo nikdy nezneužije techniky k tomu, aby zničilo samo sebe".
PAVEL BLATNÝ (*14.9.1931 – † 20.1.2021)
VÁCLAV LÍDL (* 5.11.1922 – † 10.8.2004)