Kühnovi komorní sólisté, Symposium musicum/Pavel Kühn
Pierre de Ronsard a hudba
Upozornění: Zvýrazněny jsou skladby, na kterých se podílel umělec Philippe de Monte. ×
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře Blanky Markovičové k původnímu LP albu 1112 3883 "Pierre de Ronsard a hudba" vydanému v Supraphonu v roce 1986 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Jeden z největších francouzských renesančních básníků Pierre de Ronsard se narodil v září roku 1524 na zámku v La Poissonniere v kraji Vendôme a zemřel 27. prosince 1585 v Saint-Cosme-en-'Isle (Tours). Studoval v Navarrské koleji a byl pážetem u francouzského a skotského královského dvora. V osmnácti letech ohluchl, opustil vojenskou a diplomatickou kariéru a věnoval se výhradně básnické tvorbě...Za vlády krále Karla IX. se stává oficiálním básníkem královského dvora a hlavou družiny mladých básníků nadšených pro antiku nazývané zpočátku Brigáda, později Plejáda. Je spoluautorem manifestu této skupiny nazvaného Obrana a oslava francouzského jazyka (1549)...Po smrti svého královského protektora se Ronsard uchyluje střídavě do Vendôme a do Touraine, píše a rediguje své verše. Zpočátku jsou to ódy po vzoru Horatiově a Pindarově a v roce 1552 vychází jeho první sbírka petrarkovských sonetů Lásky (Les Amours) věnovaných patnáctileté dceři italského bankéře Kassandře Salviatiové, jež se po vzoru velkého italského básníka stává Ronsardovou idealizovanou Laurou. Po sbírkách drobné lyriky, řeckých epigramů a poezie inspirované Anakreontem vycházejí v létech 1555 a 1556 další dvě sbírky sonetů - Pokračování Lásek (La Continuation des Amours) a Nové pokračování Lásek (La Nouvelle continuation des Amours), v nichž opěvuje své reálné citové vzplanutí ke krásné, předčasně zesnulé venkovské dívce, Marii Dupinové. Ronsard dále píše rozsáhlé hymny na filozofická témata, didaktické básně reagující na vzplanuvší války mezi katolíky a protestanty, dále pak eklogy, dvorskou a příležitostnou lyriku..Na nejlepší tradici jeho lyrické poezie navazují dvě knihy milostných sonetů věnovaných jeho pozdní, leč neméně intenzivně prožívané lásce k dvorní dámě Heleně de Surgeres (1571;1577). Ronsardův bohatý tvůrčí odkaz byl za klasicismu zneuznán a především jeho milostná poezie byla znovu oceněna teprve romantiky. České výbory jeho milostných sonetů vyšly v létech 1928 - v překladu Hanuše Jelínka; 1956 - v překladu Vladimíra Holana a 1974 - výbor překladů nakladatelství Odeon nazvaný Vezmi tu růži. Zpěvný verš a lyrický námět Ronsardových sonetů inspiroval řadu skladatelů k jejich zhudebnění. A tak u příležitosti třístého výročí básníkova úmrtí vznikl výběr skladeb předkládaných posluchačům na této desce...
Diskuze k albu