Z obalu původního LP (Panton, 11 0696): Od jižních Čech nemůžeme chtít všechno. Jen ať se dál pyšně zhlížejí ve své zamyšlené kráse, ať se dál hladiny rybníků vlní kapřími hřbety a obavami z letního vpádu rekreantů. Hudbu tady vždycky obstarávaly jásavé křídlovky a ne kytary, což jste poznali pouhým poslechem krajského rozhlasu. A přece se cosi kdesi pohnulo. Dnes jsou jeho "znělkou" kromě oficiální Putimské brány písničky Minnesengrů.

Vydrželi spolu beze změny deset let. Natočili pár singlů, dva pěkné televizní medailónky s Vítem Hrubínem, občas se objeví v Malostranské besedě. Toto album je představuje se vší šíří jejich talentu.

Jednu stranu věnovali ukázkám z mohutné Weissovy sbírky Český jih a Šumava v písni (kterou snad domů z antikvariátů sváželi na trakařích). Vybraného materiálu mají ovšem na dalších sedm alb. To "čistě lidové" by mohlo následovat, nejen proto, že mi jejich vlastní i přejaté písně nepřipadají tak omamné jako lipový květ lidové písně. Svým přístupem k ní jsou totiž výjimeční. Oprašují, co oprášeno býti má. Zatímco pro některé pop zpěváky je lidová píseň sezónním převlečníkem, Minnesengři by bez ní byli sotva poloviční. Poslouchejte komorní aranže Pavla "Anděla" Pokorného, filigránské cítění ve strunách jeho bratra Ivana a basisty Zíchy, zpěv bývalého truhláře Pavla Lohonky i prodavačky obuvi Lídy Pouzarové (díky které jsou prý nejlépe obouvanou skupinou v republice). Neokázalou upřímností patří po bok Jaroslava Hutky nebo v lidovém tónu jsoucích sourozenců Ulrychových.

K nynější vyzrálosti se Minnesengři prodírali přepestrými houštinami. Zprvu byli okouzleni gospely a skupinou New Christty Minstrels (odtud to nadšení pro barevné vícehlasy a zvučné sbory). Pak koketovali s country, šprýmovali i s doprovodem ze symfonického orchestru, očaroval je příchod robustního humoristy Jana Borkovce a comedy songy, až našli sami sebe. Věřím, že se to při poslechu tohoto alba pozná. (sleeve-note Jan Rejžek, 1977)