Různí interpreti
Pauer, Vacek: Písně o lásce, Monology všedního dne - Musica poetica, Věčný duel
Podobné tituly
Informace o albu
Komentář k původní LP 8110 0530 z r. 1985:
Výběr skladeb na naší desce není náhodný. Dva přední čeští skladatelé, národní umělec Jiří Pauer (1919) a zasloužilý umělec Miloš Vacek (1928) jsou zde zastoupeni díly typickými pro svůj umělecký profil, přičemž i jejich skladby vytvářejí vzájemnou polaritou silové pole, jehož napětí bylo nepochybně zakalkulováno v záměru dramaturga.
Jsou zde předně dva písňové cykly o lásce. Písně o lásce (1982) Jiřího Pauera na nás působí především výrazovou bezprostředností symfonického proudu hudby, která by ani nepotřebovala text, aby nás přesvědčila o své upřímnosti a citové hloubce. Naproti tomu Miloš Vacek ve čtyřdílném cyklu Věčný duel (1983), komponovaném pro národního umělce Karla Bermana, zhudebnil vtipné verše Nadi Mauerové tak, že je nechal bezprostředně působit a hudbou pouze vyostřuje jejich pointy a upozorňuje na důležitou vrstvu hlubší významové roviny.
Oba autoři jsou na desce zastoupeni také skladbou instrumentální. Jiří Pauer zde má Monology všedního dne pro sólový klarinet, dílo, jehož koncepce vyšla z praktické potřeby hudby vhodné k provozování kdekoliv, třeba na vernisážích výstav nebo prostě doma pro osobní potěšení. Byly psány v roce 1964, inspirovány ještě velkým uměním Vladimíra Říhy a osvědčily od té doby až do dneška mohokrát svoji působivost a životnost. Jejich rukopis vypovídá o autorově zdravém muzikantství, o jeho zkušenosti s dechovými nástroji a dílo jako celek je dokladem i jeho imponující vynalézavosti v použití technických i barevných možností klarinetu.
Také Musica poetica Miloše Vacka pro smyčcový orchestr (1975) má již za sebou řadu úspěšných provedení. Navazuje na slavné smyčcové serenády Antonína Dvořáka a Josefa Suka, je však výrazově skromnější a akcentuje ještě více lyrický živel. Autor pracuje velmi jednoduchými výrazovými prostředky, řadí vedle sebe jemně diferencované zvukové plochy, citlivě využívá pastelových odstínů a zejména ve střední valčíkové části dosahuje téměř naprosté poetické odhmotněnosti.
Jaroslav Holeček
Diskuze k albu