Deska Hrdina počítačový hry jde do světa dobře spojuje zpěvnost a nahořklou melancholii

Podle písní kladenské kapely Zrní člověk lépe pochopí, proč jí slavná kolegyně Radůza vydala desku na své gramofonové značce. Členové pětice Zrní jsou totiž také písničkáři, jakkoli se jejich skladby halí do zvukových obrazů a muzikanti sami hovoří o vlivu Pink Floyd, Radiohead či elektroniky.

Na albu nazvaném Hrdina počítačový hry jde do světa popsali svého hrdinu, který opouští pohodlí domova, aby ve světě prožil „očistu svýho života“ (Nebe s hvězdami). Je to téma, které všech čtrnáct skladeb spojuje do pozoruhodného celku.

Přitom Zrní nejsou žádní nováčci. Dali se dohromady před deseti lety v Kladně, albový křest si odbyli v roce 2009 s titulem Voní a stihli vyhrát několik hudebních soutěží. Aktuální druhá deska, kterou jim vydává Radůza, přináší velmi vyzrálý muzikantský i kompoziční projev. Je to velmi funkční spojení zpěvnosti a vesměs táhlé, nahořklé melancholie. Posluchače jako by vedlamelodická linka i rozjitřený hlas Jana Ungera, zároveň kapela člověku vystrojí koupel v moři zvuků či opakujících se motivů.

Při skladbě nazvané 83000 si lze vzpomenout třeba na odkaz The Cure nebo New Order. Ale styl Zrní má ryze českou zemitost i rockovou robustnost, ze které jako pára vystupují i křehké mlhoviny zvuků. A skladba Jabloně, jeden z vrcholů desky, má dokonce ráz lidové balady srostlé s rockově pinkfloydovským zvukem. Ovšem hudba kapely Zrní, která má ve výbavě i flétny nebo harmoniku, je dost závislá právě na zvuku. V tomtoohledu má Zrní ještě co zdokonalovat. Každopádně Radůza nabídla Zrní podobnou službu, jakou kdysi kolegyně Zuzana Navarová udělala pro ni. Upozornila na jedinečný talent, který má vytříbený styl inázor a jenž se na své hudební cestě může dostat hodně daleko. (Vladimír Vlasák, 6.4. 2011, zdroj: MF Dnes)