Inspirací pro vznik Mozartova rozsáhlého klarinetového kvintetu A dur z roku 1789 i Brahmsova o sto let mladšího opusu (1891) byla především hra vynikajícího klarinetisty. V Mozartově případě jím byl slavný Anton Stadler, kterému skladatel dedikoval i ostatní sólové skladby pro klarinet. Premiéra skladby ve Vídni roku 1789 byla současně premiérou basetového klarinetu, na jehož stavbě se Stadler sám podílel. Brahmse k jeho kvintetu inspiroval klarinetista Richard Mühlfeld. O úspěchu skladby svědčí fakt, že při její premiéře (1891) byla druhá věta s "uhersky" okořeněnou melodikou třikrát opakována. Sólového partu se na těchto archivních nahrávkách ujal Vladimír Říha, který působil jako sóloklarinetista České filharmonie v éře Talichově, Ančerlově i Kubelíkově. O jeho mistrovství svědčí mj. Grand Prix du disque de l'Academie Charles Cros za skvostnou nahrávku Kramářova koncertu. Obě nahrávky pak spadají do "prvního poločasu" života jedinečného Smetanova kvarteta, které se zásadní měrou zasloužilo o jméno "české kvartetní školy" po celém světě.