Z komentáře k původnímu LP albu DV 5690 vydanému v Supraphonu v roce 1960 a které nyní vydáváme poprvé digitálně:
...Jeho pravým vstupem na skladatelské kolbiště je triumfální uvedení Nabucca (1842). Přes noc se stal Verdi jedním z nejslavnějších skladatelů
Rok po roce, často i dvě opery ročně, chrlí Verdi nová díla. RIgoletto (1851), Troubadour (1853), Traviata (1853), dnes tři nejpopulárnější díla Verdiho,
byly v době svého vzniku pramenem mrzutostí pro svého autora. Jimi nastupuje Verdi nové tvůrčí období. Oproti staré formě číslové opery usiluje o hudební drama.
Bez ohledu na touhu primadon blýskat se jen efektními áriemi, bez ohledu na pohodlnost obecenstva, které se chce v divadle jen bavit, ne přemýšlet.
Italská společnost je pobouřena už náměty. Hrbáč má být hrdinou opery, a dokonce kurtizána! Zasahuje i cenzura. Slídí v textech Verdiho oper, škrtá, vynucuje si změny.
Má se skladatelem své zkušenosti z dřívějška. Bojovné zpěvy jeho oper nejednou uváděly obecenstvo ve frenetické nadšení,
pěsti vylétly nad hlavu ve slavnostní přísaze boje za sjednocení italské vlasti. Řádění cenzury dosáhlo vrcholu v Maškarním plese (1859),
kde cenzorské korektury předepisovaly vlastně nové libreto. Odkud ten strach před skladatelem? Od premiéry Nabucca bylo jasné, že italský lid vzal Verdiho za svou záležitost.
Posluchači byli především strhování uchvacujícími, překrásnými melodiemi Verdiho hudby, které tak přiléhavě vyjadřovaly city vlasteneckých hrdinů.
Zněly jim tak blízce a důvěrně známými tóny, vždyť jejich kolébka byla v italské lidové hudebnosti. Před Verdim už Bellini, Donizetti i Rossini měli na své straně
obecenstvo pro tyto vlastnosti. Verdi povyšuje však melodičnost a lidovost své hudby do vyšší sféry. Každý tón je u něho divadelní. Každá nota, která zazní na scéně, má své místo,
a nemine se účinkem. Dříve než potkal Arriga Boita, skvělého autora textu Otella a Falstaffa, komponoval na všelijaká libreta.
Jeho hrdinové zpívali někdy i v rozhodujících okamžicích banální slova, ale zpívali je tak, že nebylo pochyb o opravdovosti jejich prožitků.
To všechno by ovšem nestačilo, aby začal italský lid Verdiho uctívat. to by nestačilo k jeho pojmenování "mistrem revoluce".
Verdiho tvorba je spjata úzce s politickým životem své země. V tom je Giuseppe Verdi italským Bedřichem Smetanou.
Jeho dílo je politickou mapou Itálie 19. století. Stal se dovršitelem italské národní opery...
Jarmila Brožovská