Z komentáře k původnímu LP albu 1 11 2731 vydaného Supraphonem v roce 1991, z komentáře mluvícího o neúspěchu Brahmsova klavírního koncertu d moll při jeho druhém uvedení:
...Frapatní neúspěch byl odrazem skutečnosti, že skladba narazila na zcela nepřipravené obecenstvo a že ani odborná kritika nebyla v danou chvíli sto ji akceptovat. Rozhlédneme-li se však po terénu tehdejší koncertantní literatury, pochopíme snadno, proč Brahmsův koncert narazil na takové nepochopení. Vzdával se totiž zcela obvyklé virtuozní brilance, efektní okázalosti a uhlazenosti. Místo toho, aby sólový nástroj vítězně dominoval jako v koncertantních skladbách soudobých autorů včetně koncertů Chopinových a Lisztových, stál zde klavír jako rovnocenný partner symfonicky prokomponovaného orchestru, jako jeden z hlasů velké orchestrální partitury. Velký rozsah díla, tři myšlenkové světy jednotlivých vět, značně odlišných a přece geniálně spojených do umělecky svrchovaného celku, to vše byly průkopnické hodnoty, jimiž mladý autor obohatil historii klavírního koncertu, a na to vše si bylo nutno nejprve zvykat...