Bohuslav Martinů
Bohuslav Martinů byl český hudební skladatel první poloviny 20. století.
Narodil se v roce 1890 v Poličce. Od svých 16 let studoval na pražské konzervatoři, kde se věnoval hře na housle, klavír či varhany. Od roku 1920 hrál po dobu tří let na housle v České filharmonii, přičemž stále ještě studoval hudbu soukromě. Poté se přestěhoval do Paříže, kde se na dlouhou dobu usadil. Zde se nadále věnoval studiu, konkrétně u Alberta Roussela. Díky vlivům Stravinského se zde do jeho tvorby začaly dostávat folklorní motivy. Stejně tak se do jeho hudby začaly prosazovat jazzové prvky, což přinášelo pozitivní ohlasy na jeho hudbu. Příklad tohoto propojení je slyšet například v opeře Tři přání. Jeho nejzásadnějším dílem této doby je ovšem opera Julieta, kde použil tzv. “Juliettin spoj“.
Počátkem 40. let, po obsazení Francie se i s manželkou přesunul do Spojených států. Zde začal komponovat díla, ve kterých se objevuje mnoho fantazie a nespoutanosti, avšak stále se zachováním smyslu pro formu. Tímto postupem byly inspirovány i jeho největší díla jako například Symfonické fantazie. Od roku 1946 začal vyučovat na Berkshire Music School, o dva roky později se stal profesorem skladby na Princeton University v New Jersey a zároveň osm let vyučoval na Mannes College of Music v New Yorku.
V roce 1953 se ovšem vrátil do Evropy, konkrétně do francouzského Nice. Od té doby žil hlavně ve Francii, Itálii a Švýcarsku, přičemž se stále ještě občas vracel do Ameriky, kde občasně vyučoval. V roce 1956 dostal místo místo na Americké akademii v Římě a později se napevno i se svou ženou usadil nedaleko Basileje.
Zemřel v srpnu 1959 a na své přání byl pohřben na Schönenbergu, kde v posledních letech žil. O dvacet let později však byly jeho ostatky převezeny do Poličky, kde mu byl také zhotoven památník a muzeum.