Původní pantonské CD album 81 1222-2 "Kučerovci Cucurrucucu" z roku 1993 vycházející nyní u Supraphonu pouze digitálně, vybavil originální ilustrací Honza Vyčítal, stejně jako originálním komentářem uvnitř tiskoviny.

O populární hudbu jsem se jako kluk začal zajímat v době, která jí u nás tenkrát zrovna moc nakloněná nebyla. Alespoň ne té, která mým klukovským ušiskám zněla libě. Psala se léta padesátá a v novinách nebyla nouze o titulky typu: Jazzová trubka – polnice Západu“ a podobně, takže podle toho taky vypadal výběr populární hudby na vlnách Čs. Rozhlasu. Frantíci tam chodili kolem zahrádky a byli krásní jako mladé květy v máji. Gramofon moji rodičové nevlastnili a tak jsem se vždycky těšil na prázdniny do pohraničí, kam přijížděly střelnice a kolotoče, u kterých zněly z ampliónů písně, které mé srdéčko a později pubertou rozervané srdéčko hýčkaly mírou nejvyšší. Ty songy byly zpívány řečí cizokrajnou a prapodivnou, což ale mně ani mým kamarádům nebránilo, abychom se je snažili napodobit, a tak se z našich úst ozývaly zkomoleniny mrcošiny jak „Lakurageregé a kubelita hú..“! Samozřejmě nás nejvíce okouzloval nástroj jinde neslýchaný, který jsme napodobovali tak, že jsme si během mručení melodie přejížděli dvěma prsty po nose, a o kterém nás pan kolotočář poučil, že jde o havajskou kytaru, kterou takto mámivě rozbzukává pan Václav Kučera, jehož skupina hraje písně tichomořské a latinsko-americké, našim uším tak libé. Dodnes nechápu, že tehdejší mocipáni, kteří dávali zatraceně pozor, aby z mapy hudebního světa vygumovali jakoukoli romantiku mimo chlupatice kubánských kozáků, nechali tuto romantiku (zjevně zcela jiného vrhu) přežít. Nicméně Kučerovci tu byli a i díky jim jsme z toho děsivého náporu Smugljank a Sulik nezblbli dočista. Dokonce rozlišovali časem svůj repertoár tak, že natočili i countryové „Hej, Joe“ Hanka Williamse (pod pláštíkem kovbojská lidová) v době, kdy u nás snad neměl ještě nikdo o country ani šajna.
V té době jsem samozřejmě netušil, že mi bude někdy po řadě let vyprávět pitoreskní historii Kučerovy skupiny její nynější kapelník Honza Hromas, kterého někdy na trampech, které spolu na stará (on mladší) kolena stále ještě podnikám, ukecám, aby tam hodil „Wiki, wiki“ nebo „Rege, rege“. Že potom budu přivírat oči, lokat si z feldflašky a přesouvat se strojkem času zas do těch letních podvečerů u střelnic, kde mi srdce bušívalo jak tahitský bongo – protože ona přišla – a k prázdninové obloze se nad námi vznášelo „Cucurucucu“…
No a abych nebyl moc sentimentální, tak si velmi prozaicky vybavuji, že když jsme se potulovali s Greenhornama před rokem v New Yorku po českých hospodách, v obou hoblovali na džuboxu kačerovské singly několikrát za večer. Takže „Lakurageregé a kubelita hú..“!