Jedenáct písní jako jedenáct zastavení na trati mezi minulostí a tím, co z ní zbývá.
Nové album Petra Linharta Šénau je cestou do krajiny, kde se vzpomínky mísí s mlhou, dětské deníky jsou nečitelné šifry a přízračné vlaky se míjejí na stříbrných kolejích. Linhart píše o místech, která zmizela, a o lidech, kteří tu stále jsou – ať chceme nebo ne. O sudetské Dianě, která se koupe v rybníce za bouřky. O Marii, které píší básníci z druhé strany Facebooku. O Oldřichu Janotovi, postávajícím před kostelem, zatímco se s ním všichni loučí uvnitř. O výpravčím v brněnském parku, který řídí pohyb supících vlaků a nestojí za to ho budit.
Název alba odkazuje k teplickému Šanovu – Schönau, krásnému městu – odkud přišly první akordy, první zlaté strunné lišky z NDR a první tušení, že tohle všechno bude jednou k něčemu dobré.
Ve studiu se spolu s Petrem Linhartem sešli jeho tradiční spoluhráči: Josef Štěpánek, Jan Steinsdörfer a Jaromír Honzák. Štěpánkovy aranže tu dostávaly finální tvar až při samotném nahrávání – společně, v dialogu všech zúčastněných. Tři muzikanti, kteří vědí, kdy hrát a kdy nechat prostor tichu.
Šénau je album o nostalgii, ale ne nostalgické album. Je příliš střízlivé na to, aby lhalo, a příliš laskavé na to, aby soudilo.