„Pod ledem“ začala úplně nenápadně. Na jedné session zazněl kytarový riff, který nahrál Martin Bureš, a něco se ve mně okamžitě pohnulo. Měl v sobě klid i napětí zároveň. Přesně ten pocit, kdy se navenek nic neděje, ale uvnitř to začne být těžké. Text vznikal postupně a přirozeně. Přemýšlela jsem nad tím, kam nás dokáže zavést vlastní mysl, když jí dáme otěže úplně ve všem. V téhle písni je mysl prázdná místnost. Stojíte v ní sami, uprostřed ničeho. Jediné okno ukazuje ven – na zamrzlou krajinu a jezero pod ledem. Ten pohled vás přitahuje, ale představa, že byste měli otevřít dveře a jít tím směrem, vás paralyzuje. Zamrzlé jezero pro mě představuje emoce, které jsme nikdy pořádně neprožili. Každý strach, každé zklamání, každá bolest přidá další vrstvu ledu. Navenek můžete působit klidně, možná až lhostejně, ale pod povrchem se hromadí tlak. Čím víc se snažíte necítit, tím blíž jste k výbuchu. S VIZO jsme skladbu postupně rozvíjeli na společných session a Dominik Reissaus ji doplnil energickými bicími, které ten vnitřní neklid ještě zvýraznily. Fanda Brych pak dal celé písni finální tvar. „Pod ledem“ je o momentu, kdy si uvědomíte, že místo bušení pěstmi do dveří stačí projít. Vyjít ven, dojít k jezeru a prorazit led. Ponořit se do všeho, čemu jste se dlouho vyhýbali – a právě tam najít sílu, díky které může krajina začít tát.