High Heel Theorem vzniklo během pozdní procházky čtvrtí Gràcia v Barceloně, v jednu z těch nocí, kdy město úspává čas siesty, ale zároveň tiše pulzovalo pod povrchem. Před CONN1em šla slečna, která se procházela ulicemi s hypnotickým, skoro až nadlidským tempem. Její podpatky byly jediný zvuk široko daleko, rytmický a přesný, odrážející se od kamenných zdí jako metronom, který si řídil vlastní svět.

Její tvář sice nikdy neviděl a nemá tušení, kam směřovala. Ale ten moment měl zvláštní magnetismus, takovou tu jemnou, nenápadnou intenzitu cizince, která působí jako nedopsaný příběh. A tak si ho CONN1e dopsal sám. Tahle skladba je jeho verze: směs zvědavosti, pohybu a prchavého setkání, které se ti ještě pár dní přehrává v hlavě jako tajná scéna z vlastního filmu.