Z komentáře Jaroslava Holečka k původnímu LP albu 81 0755-1 "Tausinger,J. Sinfonia Slovacca - Soukup,V. Symfonie č. II" vydanému Pantonem v roce 1981 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
JAN TAUSINGER byl rumunské národnosti. Narodil se 1.11.1921 v Piatra Neamt, na bukurešťské konzervatoři studoval dirigování a kompozici, ale jeho předčasný odchod 29.7.1980 je bolestnou ztrátou především pro českou hudební kulturu. Přišel do Prahy v roce 1948, aby zde na AMU prohloubil své hudební vzdělání, ale zůstal v Československu již trvale a v českém prostředí se úplně asimiloval…Trvalou hodnotu mají zvlášť jeho skladby z posledního desetiletí jeho tvůrčí činnosti. Ideovým vyzněním díla Jana Tausingera jsou dvě symfonie – Sinfonia bohemica a Sinfonia slovacca -, které spolu tématicky úzce souvisejí, neboť v nich autor vyslovil svůj opravdový a hluboce prožitý vztah ke své druhé domovině. V prvé tím, že vytvořil hudební portréty tří velkých postav české kultury, ve druhé zase vyjádřil svůj upřímný obdiv k přírodním krásám Slovenska. Tausingerovi předkové žili kdysi na Kysucku a vědomí těchto dávných rodových kořenů je obsahem první části symfonie. V dalších dvou větách se do monumentalizující vize tatranské krajiny promítly i zbojnické tradice i hrdinské motivy z nedávné historie a přetavily se v hudbu, která se stala velkým osobním vyznáním svého tvůrce a smutnou shodou okolností i jeho uměleckou závětí. SINFONIA SLOVACA zazněla poprvé na koncertě Slovenské filharmonie 3.10.1980 pod taktovkou národního umělce Ladislava Slováka a náš snímek je zvukovým záznamem této premiéry.
Na nejlepší tradice české symfonické tvorby navazuje ve svém, dnes již značně rozsáhlém díle, i VLADIMÍR SOUKUP (nar. 1930). Jeho nevšední vlohy se zformovaly během studia v kompoziční třídě Jaroslava Řídkého na pražské AMU ve výrazný, osobitě zabarvený umělecký projev, v němž se uplatňuje autorova schopnost dramatického vidění světa a jeho bohatá hudební představivost.
Od roku 1955 se Vladimír Soukup věnuje výhradně kompoziční práci a za čtvrtstoletí své tvůrčí činnosti napsal tři celovečerní opery, balet, několik muzikálů a hudebních doprovodů k filmům. Druhu vrstvou Soukupovy umělecké činnosti je jeho dílo symfonické a komorní. I zde, v oblasti absolutní hudby, kde skladatel promlouvá k posluchači výhradně tóny, se projevil jeho dramatický talent. Autor zde zužitkoval své zkušenosti s výstavbou velkých hudebních ploch a jejich tektonickým vrstvením a ve čtyřech symfoniích, pěti instrumentálních koncertech a dvou kantátách vytvořil díla, která spolu s řadou komorních skladeb jsou výrazným přínosem do moderní české hudby.
II. SYMFONIE Vladimíra Soukupa patří k jeho representativním dílům. Vznikla v roce 1962 a poprvé zazněla na přehlídce tvorby Svazu skladatelů v roce 1965 a v témže roce byla odměněna v celostátní soutěži k 20. výročí osvobození. Má tři vzájemně kontrastující části, jejichž společným jmenovatelem je dynamický zápas a dramatický svár. Závažný myšlenkový obsah je v úvodní větě, vystavěné ve volné vývojové sonátové formě, řešen v rovině tří výrazově kontrastních témat. Ve smuteční hudbě volné části se ponořuje do hluboké meditace, aby v závěrečné rondové větě přinesl tóny vítězství a očistné katarze.