Z komentáře Dr. Jana Ledče k původnímu LP albu 11 0462 vydanému Pantonem v roce 1974 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
OLDŘICH FLOSMAN (nar.1929) je jedním z předních současných českých skladatelů; jeho dílo nalézá živý ohlas nejen doma, ale i v zahraničí. Na vývoj skladatelské a vůbec lidské osobnosti Flosmanovy měla dalekosáhlý význam jeho intenzívní spolupráce s našimi předními špičkovými soubory, zejména s Armádním uměleckým souborem Víta Nejedlého. Tam se také začínala utvářet jeho hudební řeč, vycházející z folklórních inspirací, ale záhy nabývající stále větší osobitosti. Z jeho díla zaslouží pozornosti již Zbojnická sonatina (1952), pozoruhodným dílem jevištním z té doby je taneční obraz Partyzánka. Významným úspěchem jsou Flosmanovy velké vokálně symfonické obrazy jako je kantáta Tři zastavení (1960) vyznívající jistotami bojovného optimismu, historická freska Vojvoda Sámo (1970) i na počest 25. výročí Února komponovaná kantáta Vteřiny vítězství (1972)...Orchestrální tvorba, v níž se Flosman projevuje jako skladatel se smyslem pro dokonale zvládnutou stránku stavebnou a nápaditý instrumentátor, tvůrce hýřící barvami, ale zároveň také přísně ukázněný soudobý polyfonik, je rovněž dnes již početná...Do souvislosti koncertantních děl, k nimž zvláště výrazně patří jeho koncert flétnový (1969) a cornový (1970), lze v jistém smyslu řadit i SONÁTU PRO SOPRÁN A SMYČCE (1970), která je reprezentativním dílem rozvoje Flosmanova talentu v jeho bohaté melodické invenci, muzikantské jiskřivosti i smyslu pro pevný stavebný řád. Neméně výrazně reprezentuje z jiné strany uměleckou osobnost O.Flosmana předehra OHNĚ NA HORÁCH (1973), věnovaná 30. výročí Slovenského národního povstání, skladba velké dramatické působivosti, nabitá atmosférou pravdivě umělecky sděleného heroismu, účinný monument velkého historického činu slovenského lidu. Život RUDOLGFA KUBÍNA (nar.1909) a jeho tvorba jsou v širším smyslu spjaty s jeho rodným Ostravskem...Třívětá SYMFONIETTA PRO VELKÝ ORCHESTR A VARHANY byla dokončena v roce 1936. Je inspirována nesmírně sugestivním, z hlubin lidskosti procítěným třídním citem, láskou a proto i nenávistí prodchnutou básní národního umělce Petra Bezruče "Já"...Nastudování všech tří děl bylo svěřeno dirigentu MILOŠI KONVALINKOVI, umělci nad jiné povolanému, který již nesčetněkrát prokázal svůj nevšední smysl pro interpretaci, soudobé české hudby...