Z komentáře Ivo Stolaříka k původnímu LP album 11 0642 "Jiří Válek Symfonie "Ekpyrosis" č. 6 - Jiří Pauer Iniciály, Intráda" vydanému Pantonem v roce 1977 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé
digitálně:
JIŘÍ VÁLEK (1923), žák Jaroslava Řídkého, zapisuje se do povědomí hudební veřejnosti stále více jako symfonik. Takové zařazení - i když symfonická tvorba není zdaleka jedinou doménou tohoto vzdělaného a hloubavého skladatele - je odezvou na neobvykle vysoký počet jeho symfonií, z nichž však žádná nevznikla jako pouhý formový útvar, ale každá má konkrétní inspiraci v závažné myšlence všelidské problematiky nebo v dějinné události s výrazným pozitivně angažovaným nábojem. Válek objevuje stále novou, osobitou, výrazově silnou hudební řeč, a jak sám říká – „bezprostřednost (jeho) tvorby je podmíněna mnoha vazbami, které jsou na člověku nezávislé". Dokladem toho je do tematické hloubky a šíře neustále se rozvíjející kruh třinácti symfonií, v nichž se autor zamýšlí nad smyslem lidského života, umění, hudební krásy, hledá podstatu lidské psychiky, lidských vztahů, životních postojů - a odpovědi na tyto otázky se stávají zdrojem tematické inspirace i zdrojem vyjadřovacích prostředků jeho skladeb...
JIŘÍ PAUER (1919) patří ke skladatelské generaci, která umělecky a lidsky dozrávala v letech druhé světové války. Široký hudební obzor, který mu otevřeli Otakar Šín, Pavel Bořkovec a zejména Alois Hába, se v Pauerovi přetavil do vlastní techniky a do osobitého skladatelského výrazu, jehož podstatným znakem je velká zvuková fantazie vycházející z vynikající znalosti nástrojové techniky a nástrojových možností....