Příběhy o skřítcích muminech.

Buďte teď pěkně potichu, protože tatínek vám dnes začne vyprávět své paměti.

Věříme, že mnozí z vás při poslechu zamyšleně vykřiknou: To byl ale mumin! Nebo: Toto je opravdový život!
Než potkal maminku, než měl rodinu, žil tatínek život plný dobrodružství. Svůj příběh však dosud nikdy nevyprávěl. Nyní si tatínek uprostřed léta uhnal pořádné nachlazení a to je ideální čas vzpomenout si na hrdinské skutky svého mládí, které z něj udělaly výjimečného mumina, jakým je. Ve svých pozoruhodných pamětech, které tatínek napsal pro potěšení svého syna muminka a jeho přátel, popisuje svůj život od dob, kdy byl ponechán v papírové tašce na prahu muminího sirotčince, až po den, kdy utekl, aby poznal svět, a měl to štěstí, že se setkal s maminkou. Nyní, jako otec od rodiny a majitel domu se ohlíží zpět za svým bouřlivým mládím, které se vám chystá vylíčit. Pero určené k zápis memoárů se mu váhavě chvěje v tlapce.

Tove Jansson (1914–2001)
Finsko-švédská spisovatelka a malířka náležela k významné skupině švédsky píšících autorů ve Finsku. Pocházela z umělecké rodiny: otec Viktor byl známým sochařem a matka Signe ilustrátorkou. Bohémský životní styl a lehce anarchistický individualismus rodinného prostředí zásadně ovlivnil její životní dráhu. Po studiích ve Stockholmu, Helsinkách a později v Paříži si postupně získala uznání jako malířka a grafička. Po celém světě proslula především jako autorka řady příběhů pro děti o podivných skřítcích muminech. Mumini nezapřou příbuznost se skandinávskými skřítky-trolly, jsou však dobrosrdeční, oplývají humorem a nadhledem. Jejich svět si oblíbili i dospělí; často bývá přirovnáván k Alence v říši divů. Příběhy o skřítcích muminech byly zpracovány jako kreslený seriál pro televizi, a dokonce i jako opera. V roce 1966 byla spisovatelce udělena Cena Hanse Christiana Andersena.

Jan Vlasák (1943)
Český herec. Narodil se v Čáslavi, vystudoval tamější gymnázium a brněnskou JAMU. Po absolutoriu se stal členem Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Poté hrál v Ostravě, kde se seznámil s Janem Kačerem, s kterým odešel do pražského Divadla E. F. Buriana. Po jedné sezoně se však vrátil do brněnského Státního divadla, kde ztvárnil mnoho významných rolí. V roce 1984 přijal angažmá v pražském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého. Od roku 1990 hrál deset let v Národním divadle i na menších scénách. Po odchodu z Národního divadla působil v Divadle Rokoko a v dalších pražských divadlech. Účinkoval v řadě televizních inscenací a seriálů (Tři králové, Ordinace v růžové zahradě, Cesty domů, Cirkus Bukowski, První republika) a filmů (Výchova dívek v Čechách, Milenci a vrazi, Vratné lahve, Bathory), po mnoho let pracuje v rozhlase a dabingu.