Původní LP 8110 0546 "Vladimír Soukup Symfonie č. 8 "Canto allegro", Václav Riedlbauch Smrtelná ronda pro orchestr" vydal Panton v roce 1985 - nyní titul v interpretaci Symfonického orchestru Čs. rozhlasu v Praze řízeného Mariem Klemensem vychází v Supraphonu poprvé digitálně.

VLADIMÍR SOUKUP (1930) patří k těm skladatelským zjevům, kteří se díky svému mnohostrannému talentu pohybují stejně bezpečně v oblasti hudby dramatické (4 opery, 2 balety), symfonické (4 symfonie, 6 instrumentálních koncertů) i komorní a písňové. Jeho umělecký projev vyrůstá z tradic české národní hudby, je založen na virtuózním ovládání skladatelské techniky a za hlavní kritérium dobré hudby považuje stále srozumitelnou melodii a přehlednou, vyváženou formu. 3 SYMFONIE "ZPĚV RADOSTI" vznikla v roce 1964. Je to třívětá skladba zabarvená charakteristicky výrazným využitím sólového tenorového saxofonu. Začíná pomalým adagiem, jež zvolna přechází do sonátového allegra se závažným hudebním obsahem. Druhá věta je půvabnou evokace nokturna, které však typické intonační prvky lokalizuje do velkoměstského prostředí. Finále tvoří svižné, radostné allegro s optimistickým vrcholem, lámající se sugestivně do katarze závěrečného adagia, v němž se autor oddává pocitům radosti a krásy.
SMRTELNÁ RONDA VÁCLAVA RIDLBAUCHA (1947), poprvé provedená na Týdnu nové tvorby SČS 29. března 1976 v Praze, jsou vlastně dvě symfonické věty, které se tóny angažovaně vyjadřují k palčivé otázce současného ohrožení lidstva válkou. Prolínají se v nich dvě výrazové roviny impresivní a proti ní reálná, v tvrdých konturách, jež v závěru opanuje pole rozšklebeným elefantským maršem. Pokud jde o název, autor navrhuje ve svých poznámkách k prvnímu provedení jako ekvivalent k slovu "smrtelná" výraz "smrtelně vážná" a název hudební formy "ronda" chápat v nejširším významu jako návraty odeznělé hudby. Myšlenkový vývoj této programní skladby vede od vytrubování a konfliktů prvního ronda přes meditace a zpěv druhé části až k vyzývavým pochodovým intonacím v kódě. Dnes, po deseti letech, se skladatel trochu smutně usmívá nad naivností svého pokusu apelovat na lidi tímto způsobem a upozorňovat je hudbou na "smrtelnost" a křehkost života, nicméně trvá s plnou vážností na svém varovném gestu, neboť neztratilo zatím bohužel nic ze své aktuálnosti.
Jaroslav Holeček