Z rozsáhlého komentáře Dr. Zdeňka Nouzy k původnímu LP 1111 2539 "Johannes Brahms Sonáty pro klarinet a klavír" vydanému Supraphonem v roce 1980 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:

...Obě sonáty byly tedy na světě - a není pochyb, že jsou to vzácná díla. Počátkem listopadu téhož roku 1894 je Mühfeld s Brahmsem zahráli ve Frankfurtu n/M Kláře Schumannové a Josephu Joachimovi, a veřejně počátkem ledna 1895 ve Vídni. V témž roce je také Simrock vydal tiskem. Po těchto sonátách (obě mají společné opusové číslo 120) vznikly už jenom Čtyři vážné zpěvy a posmrtně vydané varhanní chorálové předehry. Pro širší uplatnění obou sonát uvádí Brahms na titulním listě výslovně možnost hrát je popřípadě na violu místo na klarinet, a sám také violový part stylizačně poněkud upravil; i v této podobě se obě díla hrají velmi často (rovněž Supraphon je vydal v nahrávce Jos. Koďouska a Jana Novotného). Brahms však měl při jejich tvorbě zřejmě tak výrazně v představě tón i specifickou techniku klarinetu, že o violové podobě dosti nespravedlivě poznamenává (v dopise houslistovi J.Joachimovi z října 1984): "...obávám se, že jako violové sonáty jsou tyto věci moc nešikovné a nepotěší." (Brahmsova úprava těchto sonát pro housle a klavír, tiskem rovněž nevydaná, byla určena pouze pro tehdy oblíbené domácí muzicírování, nikoliv pro koncertní provedení). V obou sonátách pro klarinet a klavír zní hudba neokázalá, vzdálená jakémukoliv patosu (jejž ostatně Brahms nikdy neměl rád, ani u jiných skladatelů), skutečný komorní dialog obou nástrojů; hudba invenčně svěží, spontánní, a přitom ve své struktuře důmyslně, v minuciózní práci motivicky rozvíjená. Snadno tu postřehneme typický Brahmsův sklon k bohatému variování, jež se neomezuje jenom na formu variací. Jako v celé pozdní Brahmsově tvorbě převládá střídměji (a zejména téměř bez alterací akordů, jež jsou pro Wagnera naopak velmi příznačné). Z celé hudby tu ovšem dýchá nezaměnitelně osobitý styl....
K poměrně rozsáhlé předchozí Brahmsově sonátové tvorbě (tři sonáty pro klavír z mládí, tři pro housle a klavír, dvě pro violoncello a klavír) se připojují obě sonáty pro klarinet a klavír jako díla hodnotou rovnocenná, charakterem však opět poměrně odlišná, což vyplývá jak z doby jejich vzniku (na konci skladatelovi tvůrčí dráhy), tak ze zvoleného nástrojového obsazení, jež Brahmsova hudba vždy respektuje...