Hrdinství není fráze.

Čtyři povídky zasazené do období od konce druhé světové války až do nedávně minulosti spojuje výjimečná autorská erudice Jiřího Stránského, smysl pro vystižení atmosféry a především víra v lidi a vzájemnou pomoc.

Čtyři povídky Jiřího Stránského jsou silnou výpovědí o touze pomoci druhému, morální odpovědnosti, statečnosti i zradě. Zcela pohltí a dojme již úvodní Tichá pošta, v níž v zasněžených Krkonoších na sklonku války děti z různých vesnic pomáhají zraněnému francouzskému letci. Ve dnech, kdy cesty, vesnice i lesy jsou plné německých vojáků, přepraví na saních zraněného Francouze až na frontu. V dokonalém utajení, v imaginární síti ilegální organizace, kterou bezděky vytvořily. V povídce se zmiňuje i soužití Čechů a Němců v Sudetech na sklonku války, neschematicky, nenásilně, lidsky… Povídka Zelenolhotská Venuše se odehrává v současném šumavském pohraničí, kde na tradici pašeráků kdysi navazovali převaděči uprchlíků před komunistickým režimem. V povídce Piknik kamarádi po letech zjistí, že jeden z nich – muklů, byl v padesátých letech v lágru zrádcem. Také do Rozhovoru odehrávajícího se v současnosti pronikají vzpomínky z let strávených v komunistickém vězení. Jiří Stránský píše s nadhledem, ale i silou, která svírá srdce.

Jiří Stránský (1931–2019)
Český spisovatel, básník a filmový scenárista, psal o osudech politických vězňů. Vyrostl v rodině advokáta. Jeho matka byla dcerou významného českého meziválečného politika Jana Malypetra. Přes své mládí se aktivně zúčastnil Květnového povstání v roce 1945 v Praze a poté působil mj. jako funkcionář skautingu. Z politických důvodů nemohl dokončit studium na gymnáziu. Krátce byl zaměstnán jako tesař a úředník tiskového oddělení Čedoku. V roce 1953 byl Jiří Stránský zatčen, obviněn ze špionáže a z velezrady a odsouzen na osm let. Během věznění pracoval i v uranových dolech. V roce 1960 byl propuštěn. Pracoval u Vodních staveb jako kopáč a betonář, byl i zaměstnancem Benziny. V roce 1970 byl opět zatčen a za dva roky propuštěn. Do roku 1990 pracoval jako technik a pumpař a zároveň jako asistent filmové režie a externí televizní dramaturg. V roce 1992 byl zvolen předsedou Českého centra PEN klubu.