Komentář Evy Hennigové k původnímu LP 81 0833-1 "Francaix, Lukáš, Pauer, Riedlbauch, Rivier, Semerák Pražské saxofonové kvarteto" vydanému Pantonem v roce 1989 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
Od let našeho století začala do Evropy pronikat silná vlna jazzu, která s sebou přinesla i stále vzrůstající oblibu saxofonu, a to i v oblasti vážné hudby, která se jazzem inspirovala. Klasickou zemí saxofonu, odkud nový nástroj nejen vzešel, ale našel zde i trvalou oblibu až do dnešních dnů, byla Francie. Zde vznikl i první komorní soubor čtyř saxofonů, pro nějž psali přední francouzští skladatelé Jean Francaix (1912) a Jean Rivier (1896-1987). Skladby obou autorů (Petit quator J.Francaixe z r. 1935 a Grave et presto J.Riviera z r. 1938) vykazují zřetelné znaky kompozičních technik doby, ve které vznikly. Graciézní dílka nevelkého rozsahu s výrazně charakterizujícími, k sobě volně řazenými větami jsou komponována úspornými hudebními prostředky, jsou posluchačsky vděčná, aniž by však propadla šabloně zábavné hudby. V současné době už je saxofon nedílnou součástí instrumentáře vážné hudby, vznikla i řada vynikajících saxofonových souborů, mezi nimi i Pražské saxofonové kvarteto, založené r. 1980 jako první a zatím jediný soubor tohoto obsazení v ČSSR. Zajímavý zvuk nástrojů a vysoká profesionální úroveň souboru brzy podnítily vznik celé řady původních skladeb českých autorů - do dnešní doby už přes dvacet - které tvoří základ repertoáru kvarteta. Vůbec první skladbou napsanou pro Pražské saxofonové kvarteto, jemu též dedikovanou, jsou Tři kusy pro saxofonové kvarteto J.Pauera z r. 1983. Z téhož roku pochází i Slepičí serenáda, úprava starší skladby, původně psané pro tři lesní rohy. Obě díla nesou charakteristické znaky autorovy hudební řeči: srozumitelnost a přesvědčivé vyjádření široké škály náladových poloh - od lyrismu k vyhrocené satiře přecházející až v grotesku. Také Tři věty pro saxofonové kvarteto O.Semeráka, vyrůstající z atonálního základu, vznikly na výzvu Pražského saxofonového kvarteta a zazněly poprvé na Týdnu nové tvorby 1987 v Praze. Rondo Z.Lukáše, jednovětá, interpretačně náročná skladba, v níž jednotlivé nástroje dostávají možnost všestranného uplatnění individuálního i v souhře, vznikla na tvůrčí objednávku Českého hudebního fondu v roce 1970 v Praze pro saxofonové kvarteto S.Raschera, jímž byla premiérována v USA. Doslov, věta pro saxofonové kvarteto (nebo kombinace čtyř dřevěných dechových nástrojů) V.Riedlbaucha z r. 1983 je jednovětá, tektonicky bohatě členitá kompozice, postavená na principu dualismu mezi individuálním projevem jednotlivých nástrojů a kompaktním zvukem celého kvarteta.