Známé melodie z nejslavnějších operet jako je Veselá vdova, Guiditta, Země úsměvů, Noc v Benátkách, Netopýr, Vídeňská krev a další zpívané v německém jazyce.

Franz Lehár, Emmerich Kálmán, Johann Strauss mladší, Edmund Eysler a Carl Millöcker jsou představiteli různých generací autorů operety, trvale úspěšného a stejně tak trvale podceňovaného žánru hudebního divadla. Pověst pokleslé a trochu zastaralé lidové zábavy není spravedlivá. V operetě existují také velmi podařená díla, jak po hudební, tak po dramatické stránce. Straussův Netopýr z roku 1874 patří k těm nejlepším. Vtipný kolotoč zápletek obohacený melodiemi v rytmu valčíku i čardáše se stal jedním z nejznámějších reprezentantů zlatého věku vídeňské operety. Na repertoáru bývá i v operních domech. Obdobným šarmem oplývá Veselá vdova z roku 1905, dílo Franze Lehára, proslulého Vídeňana absolventa pražské konzervatoře, žáka Antonína Dvořáka. Díla Carla Millöckera jsou méně početná a méně známá, rakouské hudební prostředí, zato výrazně spoluvytvářely desítky Eyslerových operet. V první polovině 20. století vynikly vedle Lehárových děl zejména Kálmánovy operety Čardášová princezna nebo Hraběnka Marica, nabízející nesmrtelné melodie a neméně skvěle naplňující pravidla a znaky žánru.