Vakcína proti Alzheimerovi? Vzpomínky, humor a nadhled

Aby si stárnoucí muž cvičil mozek a oddálil neodvratný konec, rozhodne se napsat vše, na co je schopen si ještě vzpomenout. Miloš Urban píše s velkým pochopením o počínající alzheimerově chorobě, kterou trpí bývalý nakladatelský redaktor.

Ono zase na té nemoci, které Gustav Molitor, bývalý nakladatelský redaktor, říká alz, protože ještě nepropukla ve stadium, kdy by se mohla nazývat alzheimerem, nic moc humorného není. Člověk vnímá své světlejší i temné chvilky a ví, že se mu mozek scvrkává do velikosti tenisáku. Aby si stárnoucí muže cvičil mozek a oddálil neodvratný konec, rozhodne se napsat vše, na co je schopen si ještě vzpomenout. Jsou to vzpomínky smutné i trapné, občas protknuté humorem, ale především líčené s nadhledem muže, který ví, že ho čeká nedůstojný konec. „Strašná nemoc, tenhle altmeister. Nejradši bych ještě zaživa povolal pohřební službu Pohodný a syn, s. r. o., jen proto, aby mě děcka a další potomci neviděli zaživa mrtvého. To říkám pořád – žijeme moc dlouho, žijeme do nedůstojenství.“ Miloš Urban napsal skvělou knížku, která ve vší té bezútěšnosti dokáže nejen zalomcovat city, ale i vyvolat úsměv na tváři. A někdy pěkně široký!

Miloš Urban (1967)
Český spisovatel, překladatel a redaktor. Vystudoval anglistiku a nordistiku, jako redaktor pracoval v nakladatelstvích Mladá fronta a Argo. Je autorem řady románů, povídek a novel, z nichž mnohé si našly cestu i k zahraničním čtenářům. Z jeho tvorby nejvíce zaujaly romány Sedmikostelí, Praga Piccola, Lord Mord nebo Santiniho jazyk, podle něhož vznikl televizní film v režii Jiřího Stracha. Podle románu Hastrman, za který Miloš Urban obdržel Magnesii Literu, natočil režisér Ondřej Havelka stejnojmenný film, jenž získal ve čtyřech kategoriích ocenění Český lev.

Jan Vlasák (1943)
Český herec. Narodil se v Čáslavi, vystudoval tamější gymnázium a brněnskou JAMU. Po absolutoriu se stal členem Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Poté hrál v Ostravě, kde se seznámil s Janem Kačerem, s kterým odešel do pražského Divadla E. F. Buriana. Po jedné sezoně se však vrátil do brněnského Státního divadla, kde ztvárnil mnoho významných rolí. V roce 1984 přijal angažmá v pražském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého. Od roku 1990 hrál deset let v Národním divadle i na menších scénách. Po odchodu z Národního divadla působil v Divadle Rokoko a v dalších pražských divadlech. Účinkoval v řadě televizních inscenací a seriálů (Tři králové, Ordinace v růžové zahradě, Cesty domů, Cirkus Bukowski, První republika) a filmů (Výchova dívek v Čechách, Milenci a vrazi, Vratné lahve, Bathory), po mnoho let pracuje v rozhlase a dabingu.

Vasil Fridrich (1976)
Český herec, dabér, rozhlasový moderátor. Během studií na DAMU účinkoval v Divadelním spolku Kašpar, po absolutoriu získal angažmá ve Švandově divadle. Hrál v kladenském divadle, dvanáct let byl členem Městských divadel pražských. V současnosti vystupuje též v Činoherním klubu a ve Studiu Hrdinů. Televizní diváci ho znají ze seriálu Ulice, ztvárnil též jednu z hlavních rolí, majora Ivana Pauříka, v televizní minisérii Devadesátky. Z filmů, které natočil, jmenujme Prezidentku, Teroristku, teorii tygra a další. Kromě divadelního, televizního a filmového herectví se věnuje dabingu a namlouvání audioknih. Na Dvojce Českého rozhlasu moderuje pořady Noční Mikrofórum a Blízká setkání.