Konrad Ragossnig
Španělský a jihoamerický kytarový recitál
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře Karla Mlejnka k původnímu LP albu 1 11 1040 „Španělský a jihoamerický recital Konrád Ragossnig“ vydanému Supraphonem v roce 1971 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Ve srovnání s klasickými nástrojovými disciplínami je koncertní kytara v našem běžném hudebním životě stále ještě poměrně vzácná. Proto je každý mimořádný umělecký zjev, který se věnuje koncertní kytarové hře a dosahuje mezinárodních měřítek, vítán jako přitažlivé obohacení hudebního repertoáru, i tím že nám zprostředkuje méně dostupnou část světové hudební produkce.
KONRAD RAGOSSNIG rozhodně patří mezi umělce, kteří se těší ve svém oboru dobré pověsti. Pochází z rakouského Klagenfurtu (nar.1932), studoval na vídeňské Hudební akademii a ve Španělsku byl žákem slavného A.Segovii. Je umělcem evropského formátu…V Praze se poprvé představil v roce 1967 a zúčastnil se potom I. Mezinárodního kytarového festivalu v Plzni roku 1968. Ve studiu Supraphonu nahrál výběr ze svého současného repertoáru.
Nejvlastnějším domovem kytary je Španělsko. Skutečnost, že právě odtud pocházejí proslulí kytaristé, jako byl na zlomu 19. a 20. století FRANCISCO TARREGA, později MIGUEL LlOBET, a konečně i nejznámější z nich ANDREÁS SEGOVIA, není náhodná. Zde je kytara součástí folklóru a odtud také přešla do oblasti umělecké hudby. Úzce s tím souvisí i stylizace španělských lidových prvků v klavírní, symfonické i operní tvorbě. Rytmus a melodika španělských tanců se staly součástí hudebního výrazu oněch novodobých skladatelů, kteří usilovali o národní ráz své hudby. Průkopníkem tohoto stylu byl ISAAC ALBÉNIZ (1860-1909). V inspiraci se neomezil jen na rodnou Katalánii, ale čerpal hojně a stejně objevně i z jiných oblastí Španělska…Jeho mladší současník ENRIQUE GRANADOS (1867-1916) rovněž přispěl svým dílem k výraznému národnímu profilu španělské tvorby.
Granados proslul jako pianista a svému nástroji věnoval vydatnou část tvůrčího zájmu; z klavírního cyklu DANZA ESPANOLES – ŠPANĚLSKÉ TANCE je i Segoviova úprava „andalúzské melodie“. Mladší generace reprezentovaná vedle M. DE FALLY i JOAQUINEM TURINOU (1882-1949), umělecky sympatizovala s francouzským impresionismem. V Turinově době dosáhla virtuozita kytarové hry znamenité úrovně a inspirovala zpětně skladatele k tvorbě originálních kompozic pro kytaru; z Turinovy tvorby dvacátých let je FANDANQUILLO (1926). Soudobým nositelem španělské kytarové tradice je skladatel FEDERICO MORENO TORROBA (1891), autor orchestrálních děl, mnoha populárních „zarzuelas“ a řady skladeb pro kytaru, z nichž vyniká zejména SUITA CASTELLANE, jejíž části nesou název „Arado“ a „Madroňos“. HECTOR VILLA-LOBOS (1887-1959) do této plejády Španělů nepatří, i když jej jim jako mnohé v Jižní Americe v lecčems blízká. Pochází z Brazílie a svým všestranným dílem skladatelským a pedagogickým je nejvýznamnější postavou tamější novodobé hudby. Vedle jihoamerických podnětů, jež uplatnil ve stovkách skladeb, se s oblibou oddával i novobaroknímu myšlení a z obdivu k Bachovi vzešly i jeho suity BACHIANAS BRASILEIRAS, jež jsou životnou syntézou domácích folklórních prvků a evropské barokní tradice. Podobně i jeho skladby pro kytaru – PRELUDIA a ETUDY – se vyznačují touto stylovou syntézou a nabízejí kytaristům ideální nástrojové stylizace..
Diskuze k albu