Z komentáře Petara Zapletala k původnímu LP albu 11 0668 "Ivan Jirko Koncert pro klavír a orchestr č. 3 G dur - Jan Seidel Koncert pro flétnu s průvodem smyčcového orchestru a klavíru" vydanému Pantonem v roce 1978 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně v Supraphonu:
IVAN JIRKO (narozen 1926) patří k umělcům, jejichž tvořivá osobnostní kapacita vydala své plody v mnoha oborech intelektuální činnosti. Jirko vystudoval medicínu, a po dvě desetiletí se jí věnoval jako občanskému povolání; když však pocítil, že hudba, jíž patřil jeho zájem od mládí (studoval kompozici u prof. Karla Janečka a Pavla Bořkovce a klavír u dr. Václava Holzknechta), ho potřebuje celého, rozhodl se naplnit svůj životní program výhradně ve sféře umělecké; i tak nyní znovu rozděluje svůj čas mezi výkon odpovědné funkce dramaturga opery Národního divadla, práci skladatelskou a činnost hudebně publicistickou, v níž byl ostatně už předtím znám jako vynikající autor vytříbených kritických článků, esejů a kulturně politických a estetických statí a studií...Koncertantní díla I.Jirko jsou věnována především klavíru, dále pak flétně, klarinetu, viole, lesnímu rohu, trubce a fagotu. Ze čtyř klavírních koncertů nejvýrazněji zapůsobil koncert třetí: typicky neoklasická faktura třívětého díla z roku 1958 je vědomým, zdaleka ne eklektickým přiznáním se k dílu a skladebnému slohu Sergeje Prokofjeva. Podobnost, resp. příbuznost je ovšem uložena především v jasném, krystalicky čistém zvuku a ve způsobu traktování sólového partu i v rozvržení podílu klavíru a orchestru a v metodě práce s tématy. Nesmírně sugestivně a naléhavě zapůsobí druhá věta, jejíž opravdový, upřímně sdělovaný stesk je muzikantsky silnou a lidsky vřelou meditací. Do finální třetí části nakupil skladatel nejvíc technických problémů pro interpreta sólového partu...Klavírní part hraje na tomto snímku pianistka DAGMAR ŠIMONKOVÁ...
Umělecká osobnost skladatele JANA SEIDLA (nar. 1908) je v české hudební kultuře mimořádně významným zjevem nejen vzhledem k obsáhlému kompozičnímu dílu, ale zejména proto, že Jan Seidel se brzy poté, co ukončil studia u prof. Aloise Háby a J.B.Foerstra, zařadil do proudu hudebního života v celé řadě oborů jako umělecký ředitel Gramofonových závodů (pozdější Supraphon), šéf opery Národního divadla, přední funkcionář skladatelské ideově tvůrčí organizace, člen výboru MHF PJ atd...Těžištěm vlastního skladatelského díla Seidlova, v němž jsou zastoupeny skladby orchestrální, koncertantní i komorní, je tvorba vokální a vokálně symfonická.. také instrumentální tvorbě věnoval Seidel pozornost; je autorem dvou koncertů pro hoboj a na této desce zaznamenaného Koncertu pro flétnu, smyčce a klavír. Dílo, jež vzniklo v roce 1966, nese všechny základní znaky Seidlova tvůrčího projevů: je to hudba usilující o jednoznačnou, široké posluchačské obci dobře srozumitelnou hudební řeč, která ovšem zůstává na vysoké úrovni skladebné techniky. Seidlovy skladby jsou založeny na výrazné, jasně členěné melodice; nepostrádají ryzí muzikantský humor a často upoutají zejména lidově laděnou invencí...Na snímku se setkáme se znamenitým výkonem mladé české flétnistky MAGDALÉNY TŮMOVÉ.