Různí interpreti
Bartoš: Sonáta pro pozoun - Matěj: Nonet č. 2 - Tausinger: Suita pro housle a klavír
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře Dr. Jaroslavy Doubravové k původnímu LP albu 1 11 2325 "Jan Zdeněk Bartoš: Sonáta pro pozoun - Josef Matěj: Nonet č. 2 - Jan Tausinger: Suita pro housle a klavír
Suita pro housle a klavír Jana Tausingra, Sonáta pro pozoun, 12 smyčcových nástrojů a klavír Josefa Matěje a II. nonet Jana Zdeňka Bartoše jsou nejen díla tří odlišně zaměřených autorů, ale i tři stylově zcela odlišné celky: zatímco Tausingrova kompozice těží z novodobých kompozičních technik a představuje svou sazbou netrsadiční tyop, je Matějova pozounová sonáta dílem quasi barokního typu a Bartošův Nonet "malým komorním koncertem orchestru, který se sešel" v rozšířené tonální harmonické sazbě se zdůrazněním tradičního formálního půdorysu.
JOSEF MATĚJ (1922) započal hudební dráhu jako praktický muzikant-pozounista. Toto předznamenání se později projevilo i v jeho kompoziční činnosti a to jak tvorbou pro pozoun, tak důrazem na koncertantní tvorbu vůbec. Matěj je autorem neobvyklého počtu koncertů (pro hoboj a komorní orchestr, pro trubku a orchestr, dvou koncertů pozounových, koncertu houslového a violového, koncertu pro flétnu, smyčce a cembalo (vedle děl orchestrálních), tři symfonie ad.), vokálních a komorních. V jeho skladatelské orientaci se prolíná obdiv k domácí tvorbě lidu východních zemí – skladatel věnoval studijní a skladatelský zájem arménskému folklóru – mimořádně intenzívní inspirace dílem Franze Werfla a konečně důkladná znalost nástrojové techniky…
Mimořádně bohaté dílo JANA ZDEŇKA BARTOŠE (1908) souvisí s jeho tvůrčím typem i bohatstvím jeho zájmů. Šest symfonií, mnoho koncertů a orchestrálních děl, dvě opery, balety, jedenáct smyčcových kvartet, řada vokálních děl určený profesionálům i amatérům, instrumentální komorní tvorba a tvorba pedagogická ukazuje nezvyklou šíři autorova tvůrčího záběru. Tvorba pro nonet v něm zaujímá svoje místo dané skutečností, že autorův I. nonet vznikl jako op. 19 v roce 1939 a to jako absolventská práce ve třídě Otakara Šina. II. nonet, dokončený podle Supraphonem vydaného faksimile 4. 6. 1974 vznikl z podnětu Rudolfa Lojdy, člena Českého noneta, k padesátému výročí založení souboru. Autor jím chtěl vyjádřit vděčnost souboru, který se kdysi ujal jeho absolventské práce. Nonet měl svou premiéru na skladatelské přehlídce v roce 1975, premiéra se však konala ještě s houslistou Vaňkem, nikoli s Václavem Snítilem, který hraje v této nahrávce….
JAN TAUSINGER (1921) patří k autorům, jejichž tvorba vykazuje stylový přelom: odehrál se v šedesátých letech v důsledku konfrontace s Novou hudbou a jeho následky se trvale projevily v příklonu k modernímu typu vyjadřování s akcentací obsahové složky, často zdůrazněné atraktivním názvem, zajímavým textem (Rictus, Chlebnikov, starojaponská pětiverší ad.) nebo programem….Suita pro housle a klavír On revient toujours vznikla v roce 1974 a v témže roce byla v Praze provedena a přijata s výjimečným ohlasem. Poté zažila řadu provedení koncertně, rozhlasově i televizně. Mnoho naznačující název (člověk se stále vrací) se může vztahovat k technické stavbě a formě sedmidílné kompozice, v níž se střídají dodekafonní koncipované části s částmi aleatorními, rotace modelu s jeho rozvojem, ostře kontrastní struktury se strukturami jednolitými, volný takt s taktem vázaným, formální epičnost s uzavřenou stavbou, které podléhá suita i jako celek…
Diskuze k albu