Z komentáře Aleny Martínkové k původnímu LP albu 8110 0300 "Pražský studentský orchestr Haydn, Grieg, Martinů" vydanému Pantonem v roce 1983 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
Čtvrt století Pražského studentského orchestru znamená dvacet pět let vytrvalé, cílevědomé a soustředěné práce, představuje nastudování více než sta skladeb sedmdesáti skladatelů různých slohových období, uskutečnění dvou set padesáti koncertů, z toho devadesáti v zahraničí, mnohá natáčení, televizní vystoupení a řadu cen z domácích i zahraničních soutěží …Orchestr byl založen v roce 1957 Vlastou a Mirko Škampovými původně pod názvem Studentský komorní orchestr…V jeho řadách se vystřídalo již pět generací, ale stále má mladou tvář s věkovým průměrem sedmnácti let. Je to orchestr, kde všechno ladí - temperament, mládí nadšení. Za dobu svého působení dosáhl vynikající úrovně a dnes se řadí ke špičkovým souborům nejen u nás, ale i v celé Evropě. Poznali ho posluchači v Anglii, Belgii, Dánsku, Francii, NDR, NSR a Polsku. Kritika hodnotí jeho širokou dynamickou škálu, vytříbený hudební cit pro stylová období a zejména výbornou souhru jednotlivců i nástrojových skupin s propracovaností každé fráze. Je to krásná vizitka obětavé a neúnavné práce manželů Škampových…Repertoár orchestru je široký a slohově různorodý. Dramaturgický plán cílevědomě orientuje mladé hudebníky i na tvorbu současných skladatelů, takže orchestr uvedl řadu prvních provedení i celovečerních koncertů pouze ze soudobé tvorby. Od samého vzniku hledá a navazuje neformální styk s profesionálním prostředím, styk, který má staré tradice a znamenité výsledky. Již první koncert pomáhal nastudovat prof. F.Stupka. V sólových partech s tělesem vystoupila řada našich předních koncertních umělců a v poslední době především nastupující generace – bývalí členové orchestru. Mnozí z nich se stali studenty a absolventy hudební fakulty AMU a někteří jsou známí umělci. Na desce se představují tři – primarius Kocianova kvarteta Pavel Hůla (1952), violista Panochova kvarteta Miroslav Sehnoutka (1952) a mladý talentovaný violoncellista Martin Škampa (1962). Je to už přes pět set mladých lidí, které orchestr „odchoval“, a i když ne všichni se rozhodli zasvětit život hudbě, otevřeli si cestu do jejího skutečného světa. Rozumějí jí, mohou se s ní sami potěšit a umějí ji poslouchat. A hudbu je třeba poslouchat i srdcem.