Různí interpreti
Báchorek: Lidice, Stereofonietta, Hukvaldská poéma
Upozornění: Zvýrazněny jsou skladby, na kterých se podílel umělec Lubomír Mátl. ×
Podobné tituly
Informace o albu
Milan Báchorek (1939) patří dnes k předním skladatelům severní Moravy a jeho tvorba nabyla také většího významu v celostátním kontextu. Kompozici vystudoval u Miroslava Klegy na ostravské konzervatoři, na níž dodnes působí jako pedagog kompozičního studia a v posledních letech jako její ředitel. Hudební řeč Milana Báchorka vychází z originální syntézy novodobých kompozičních technik a nově uchopených tradičních modelů světové a české hudby. Důraz na zvukovou složku pronikající bohatou instrumentální a vokální tvorbou nijak však nepřekrývá působivý lyrický fond, který tvoří jednu z nejosobotějších a nejsilnějších stránek Báchorkovy hudby. Poměrně často jsou hrány jeho komorní instrumentální skladby a sborové kompozice, ale uměleckým vrcholem Báchorkovy tvorby je volná vokálně instrumentální trilogie - Lidice, Stereofonietta a Hukvaldská poéma.
Lidice, melodramatický obraz pro sóla, recitaci, mužský a ženský sbor, bicí nástroje a orchestr (1973) jsou syntetickou skladbou v několikerém smyslu: integrálně jsou propojeny tradiční a nejsoudobější prostředky, strukturní vazby s různou akcentací hudebních a literárních prvků. Literární osou díla je text geniální básně Karla Šiktance Heinovské noci, na němž jsou patrny jisté skladatelovy dramaturgické posuny. Svou tragickou krásu a hluboké poselství neztrácí text prostřednictvím vybraných nositelů, jimiž jsou dva recitátoři, dva pěvečtí sólisté a sbor. Vedle této vokální linie využívá skladba bohatých souborových i sólových instrumentálních prvků, které synteticky užívají postupů diatoniky a mikrointervaliky, jasné tématiky i aleatoriky, akordiky a zvukových bloků. Toto nástrojové bohatství má vnitřní jednotu s vokální stránkou, takže všechny výrazové prvky vytvářejí silně působivý pětidílný dramatický oblouk - prolog, expozici, drama, zpěv a epilog. Taková vnitřní jednota posunuje Lidice do vrstev Báchorkovy tvorby, v níž cítíme zakoušení vlastního bytí, lidských dějin s jejich krutostí, ale i s nadějemi a vírou.
Stereofonietta pro soprán, baryton, bicí nástroje, varhany a dva orchestry na text Vatja Rakovského (1977) je v jistém smyslu napojena na duchovní i zvukové klima Lidic. Je vyjádřením jeho naděje v sílu lásky a víry v tento svět. Po stránce autorského vývoje je skladba materiálově jednotnější a tvarově sevřenější, což je dáno milostně lyrickou rovinou textu, třebaže jeho vnitřní síla je menší než u K. Šiktance. Průběh skladby je velmi vynalézavě a variabilně vybudován na melodických, rytmických a zvukových kontrastech. Účinek je posílen stereofonně rozděleným orchestrálním aparátem a třemi skupinami bicích nástrojů. Při vší proměnlivosti je však hudební proud vnitřně jednotný, což je dáno takřka monotematickým základem melodických a rytmických elementů, ale jeho síla je hlavně ve vnitřní ideové výstavbě celku, který se vyvíjí od dramatického chaosu přes vroucí kontemplaci až k slavnostnímu vítěznému závěru.
Hukvaldská poéma pro soprán, tenor, baryton, dětský sbor, ženský sbor, recitátora a velký orchestr (1987) vyjadřuje skladatelův vnitřní vztah k obecné lidské problematice, ale také jeho obdiv a lásku k rodnému kraji. S textem K. Vůjtka pracoval v několika rovinách, obdobně jako s textem Šiktancovým v Lidicích. Využívá ho v nerozdělitelné jednotě s hudbou, která je hlavním prostředníkem uměleckého působení - sólový a sborový zpěv, prolínání recitace a sboru, epizodické vsuvky atd. Skladba nás může upoutat smyslovými kvalitami nádherně znějícího dětského i ženského sboru, virtuózními instrumentačními prvky orchestru, podivuhodně proměnlivou harmonizací hudebního průběhu, lyrickým kouzlem folklórně stylizovaných vsuvek, ale její hlavní smysl je dán hlubokým poselstvím závěrečné scény. V Hukvaldské poémě můžeme zakoušet krásu i krutost lidského bytí, pocítit s autorem ono vkořenění do domova, jímž tiše vane duch lidové písně, v němž je stále více cítit originálně uchopený duch Janáčkův.
Miloš Navrátil
Diskuze k albu