Pražští žesťoví sólisté, František Vajnar
Pecelius, Gabrieli: Skladby pro žesťové nástroje
Upozornění: Zvýrazněny jsou skladby, na kterých se podílel umělec Josef Fiala. ×
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře Milana Slavického k původnímu LP albu 1411 2614 "Pecelius, Gabrieli Skladby pro žesťové nástroje" vydanému Supraphonem v roce 1980 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
K obrazu evropských renesančních a barokních měst, jak je známe z dobových maleb, kreseb a rytin, a k jejich společenskému životu patřily neodmyslitelně i skupiny hudebníků-hráčů na žesťové nástroje, jejichž umění obohacovalo městský společenský život a v nejlepších případech se z funkční závislosti propracovalo i ke špičce hudební produkce své doby. Tato dobová spotřební hudba se dnes stává středem zájmu řady specializovaných evropských i zámořských žesťových souborů, díky jimž se po několikasetletém spánku v šeru archívu stává opět životu součástí světové hudební kultury. První autor této desky, JOANNES PECELIUS (1639-1694) patří k autorům, kteří věnovali tvorbě pro žesťové soubory významnou část své skladatelské činnosti. Sám aktivní trubač, působil po řadu let v Lipsku a poté od roku 1681 do smrti jako městský hudebník v Budyšině. Věnoval se i vokální tvorbě a hudební teorii, hudbu pro žestě pak dostal na úroveň korespondující s nejlepší dobovou hudební tvorbou; vedle bohaté barevnosti a výborného využití typických nástrojových artikulačních prvků upoutá jeho žesťová hudba i osamostatňováním hlasů z homofonní vázanosti, četnými drobnými imitačními plochami, patetickým výrazem a slavnostním vyzněním členitých vícevětých celků....Skladby zařazené na tuto desku pocházejí ze dvou z nejvýznamnějších Peceliových sbírek skladeb pro žesťové soubory, jimiž jsou "Hora decima" a "Fünff-stimmigte blasende Music", obě koncipované pro pětihlasý ansámbl.
Ačkoli byl GIOVANNI GABRIELI jedním z nejvýznamnějších autorů období slohového přelomu vrcholné renesance do raného baroka a jeho početní žáci působili významně po celé Evropě, přece máme o životě tohoto rodilého Benátčana velmi málo zpráv. Jeho životní dráha jej vedla od učení u strýce Andrea Gabrielliho přes několikaleté působení v mnichovské dvorní kapele k varhanické funkci v benátském chrámu sv. Marka. Proslul jako autor umné polyfonní techniky, smyslu pro dynamickou a barevnou diferenciaci hudební sazby a vybroušené vícesborové kompozice; z jeho tvorby zapůsobily na současníky a následovníky především madrigaly a vícehlasé Symphoniae sacrae, stejně jako Canzoni e sonate (z nichž pochází většina skladeb této desky) a další díla. Barvitost a diferencovanost Gabrieliho vícesborového hudebního myšlení byla autorovým významným přínosem k vývoji evropské hudební představivosti; byla ostatně jako lákavý interpretační úkol i jedním z vůdčích motivů vzniku této gramofonové nahrávky.
Diskuze k albu