Komentář Jiřiny Spěšné k původnímu LP albu 11 0716 "Malý koncert Jan Těšík, Jiří Hudec, Orchestr Studio Brno" vydanému v roce 1978 v Pantonu a nyní vycházejícímu poprvé v Supraphonu:

Co měli společného
Společná je především jejich příslušnost k jedné generaci. K té generaci, která vstupovala do hudebního života na sklonku války a naplno uplatnila své možnosti v prvních letech poválečných (JAN TĚŠÍK - nar. 11.1.1922, JIŘÍ HUDEC - nar. 31.8.1923). Jako studentíci se potkávali na chodbách brněnské konzervatoře a společně studovali kompozici u profesora Viléma Petrželky.
Čím se lišili
Jan Těšík se měl stát klavírním virtuózem, jak ho k tomu vedli profesoři dr. Ludvík Kundera a Jaroslav Posadovský. Nakonec ho pohltil rozhlas, který tím nepochybně získal, Jan Těšík, kdo to dnes může říci - tím možná trochu ztratil. Jiří Hudec se připravoval u profesora Františka Michálka na dráhu varhanickou, ale na dlouhá léta ho potom zaujala opereta. Je ostatně škoda, že v zajetí lehké Múzy nezůstal i varhaníkem, mohl se stát živým ztělesněním Floridora - Celestina.
Co je sblížilo
Sblížil je rozhlas, kde vystupovali už od r. 1943 jako Brněnské klavírní duo a kde se potom za deset let sešli jako spoluzaměstnanci. Jan Těšík jako klavírista, Jiří Hudec jako dirigent rozhlasového orchestru. Pro rozhlas napsali, aranžovali a nahráli stovky skladeb, které vtiskly brněnské zábavní hudbě bezpečně profesionální a osobitou podobu. Jiřího Hudce a Jana Těšíka sblížilo však především živelné a bezprostřední muzikantství, s lehkým úsměvem zmáhající trochu pikantní rytmy tanečních stylizací, svěží lidovku, mírně romantizující impresi jako i efektní sóla.
Co je rozdělilo
27.února 1978 Jan Těšík náhle zemřel cestou na Janáčkovu akademii múzických umění, kde byl v posledních letech lektorem obligátního klavíru. V té době se právě připravovala výroba této desky, která se tak stala zcela nečekaně a proti původnímu záměru stává i dokumentem něčeho ukončeného a nenávratného. Ale snad i přesto získá převahu to, co je v té smutné záležitosti nejživější: svěží, vkusná a s gustem zahraná muzika, jejímž mateřským znamením je přece jen úsměv.