Anna Fečová, Josef Fečo
Anička a Jožka Fečovi
Podobné tituly
Informace o albu
Komentář producenta Jana Navrátila k původnímu EP albu 1 83 0403 „Anička a Jožka Fečovi“ vydanému Supraphonem v roce 1969 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
Anička a Jožka, panečku – to není jen tak někdo! Jejich dědeček byl pravý cikánský baron a na jeho statku byl tak veliký dvůr, že se tam proháněla celá stáda koní. Na tom velikém dvoře v Lúčce na Bardějovsku teď bydlí Jožkův a Aniččin táta, ale ten už nic nemá. Všechno už bylo znárodněno, vyvlastněno, vykoupeno a združstevněno. Jen sedm dětí zůstalo Fečovcům na krku a potom ještě starý klarinet, na který si starý Fečo přivydělává tím, že hraje podle not v Bardějovské dechovce. Jožka se učil 8 roků na housle u pana učitele Bozsitse, Maďara, ale takto zlatého člověka. Už hrával Dvořáka, Mendelssohna, už se připravil na konzervatoř, ale potom se Jožkovi stalo, že se oženil, přišlo dítě…Zkrátka, Jožka se ocitnul v Praze a ručičkama, které hrály na housle, začal dělat v holešovickém přístavu. Nehty na rukou se mu ulámaly, kůže ztvrdla, ale Jožka se přece učil na kytaru. Potom si za pár stovek koupil staré pianino a jednoho dne složil svoji první písničku. Jednou šel na pivo do holešovické přístavní krčmy a tam seděl za stolem pan Hrabal, spisovatel. Ten Jožku poslal za jedním slavným kapelníkem a kapelník zase za mnou. A tak jsme se poznali. A tak jsme se poznali. Anička je Jožkova sestra. Je jí necelých 15 let a tak, když v Praze natáčíme, musíme psát žádost do školy. Od těch dob, co ví, že bude na desce, se však Aničce do školy už příliš nechce. Prý bude slavná a prý se teď už nemusí učit, když bude zpívat. Moc jsme jí to s Jožkou museli rozmlouvat, než se slzičkami na tváři odjela z Prahy zpátky do Lúčky. Jejich písničky jsou zvláštní, osobité, exotické. Jsou plodem Jožkovy cikánské duše, ale taky druhé poloviny dvacátého století. Je v nich stesk, radost, Libeň i Holešovice, ale tak Jožkův šarm a hodně toho, čemu se říká mezi muzikanty swing či drive. Těm, kterým vadí jakákoliv uniformita, šeď a šablona v pop-music, přinesou vítané osvěžení.
Diskuze k albu