Harry Harden: Harlem Lullaby
Toto světácky znějící jméno kapelníka vynikajícího tanečního orchestru, který v meziválečné době působil více než deset let v pražském mondénním podniku Fénix, a který nahrál stovky gramofonových snímků hlavně pro firmu Esta, patřilo imigrantovi z Běloruska vlastním jménem David Nunja Stoljarovič. První gramodesky s nahrávkami jeho orchestru vyšly na etiketě německé exportní značky Polydor na přelomu let 1932 - 1933. Na několika snímcích pro tuto značku ho doprovodilo pěvecké kvarteto Setleři, dalších několik snímků s účastí maďarských vokalistů jeho orchestr tehdy natočil i pro maďarský trh. Na etiketě těchto desek byl pan kapelník uveden ještě pod svým vlastním jménem. Pod tímto jménem v té době také vypomáhal (s několika dalšími členy svého orchestru) v rozšířeném orchestru R. A. Dvorského při nahrávání gramodesek pro etiketu Ultraphon.
V roce 1933 se objevily první nahrávky jeho orchestru již pod jménem Harryho Hardena na gramodeskách značky Esta. Do roku 1938, kdy pan kapelník opustil ČSR, natočil jeho univerzální taneční orchestr pro tuto firmu několik stovek snímků různého charakteru: doprovázel operní a operetní zpěváky, trampské sbory, zahrál i čistě jazzové skladby a dokázal se vypořádat i se záludnostmi čtvrttónových aranží dr. Karla Rainera, propagátora hudby Aloise Háby. Nezanedbatelná část z těchto nahrávek byla určena pro zahraničí: s bilingvními vokalisty z pražského Německého divadla nahrával Hardenův orchestr německy zpívané verze českých populárních písniček i původní německé šlágry určené pro export hlavně do Rakouska. V nahrávkách určených pro maďarský trh doprovázel jeho orchestr maďarské vokalisty a podobně pro export do Bulharska natočil jeho orchestr řadu gramodesek s bulharskými vokalisty.
I když gramofonová firma Esta obecně vydávala hlavně snímky rázu spíše lidovkového, Hardenův orchestr od poloviny třicátých let nahrál - kromě mnoha polek a valčíků - i řadu svižných tanečních a swingových snímků. Všechny tyto snímky vznikaly ve firemním nahrávacím studiu Esty v sále Domovina v pražských Holešovicích. Na česky zpívaných snímcích slyšíme nejčastěji sólově Oldřich Kováře (pod pseudonymy J. Kolda či O. Štefan), Vaška Konvičku, Tino Muffa či Vaška Zemana. Ve dvojici či trojici se někteří z výše jmenovaných zpěváků skrývali pod označením Bohemians duo, Harmony duo či trio, případně pouze Esta duo či trio.
Koncem roku 1938 opustil Harden i s většinou členů svého orchestru Československo a usadil se v americkém Texasu. Zde se velice brzy adaptoval na tamější hudební vkus obyvatel venkova a získal lokální renomé jako "King of Polka". Se svým orchestrem Harry's Tavern Band nebo Harry Harden and his Musette Orchestra nahrál do konce padesátých let mnoho snímků na etiketu Decca.
Na tento výběr nahrávek orchestru Harryho Hardena z let 1932 - 1938 byly na závěr záměrně zařazeny dva snímky určené pro export. Dokumentují totiž skutečnost, že taneční snímky Hardenova orchestru určené pro zahraničí měly blíže k "hot dance music", než drtivá většina jeho nahrávek zaměřených na domácí posluchače.
A na úplný konec ještě jedno upozornění: i když na etiketě gramodesky se skladbou Františka Svojíka (byl pianistou Hardenova orchestru) Harlem Lullaby je uvedeno, že toto blues zpívají Luďa Trevor a Vašek Konvička, ve skutečnosti ho zpívá neidentifikovaný ženský hlas. Které vokalistce asi patřil?
Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel